Cyril Höschl: České zdravotnictví trpí neúctou k času pacienta. Reflex 50/2023, str. 31.

14. 12. 2023


Vážený pane profesore, v současné době probíhající diskuze kolem lékařů a jejich problémů, jakož i kolem dostupnosti či náhrady léků, zaplňuje z velké míry zájem společnosti. Je to logické, jde o zdraví národa. A o to jde i v případě, který chci zmínit. Pacienti, zvláště pak starší, užívají řadu léků i na souběžně probíhající onemocnění. Domnívám se, že vzájemná interakce mezi nimi není běžnou znalostí lékařů, a to jak obvodních, tak i jednotlivých specialistů. V minulosti zde byl učiněn pokus o tzv. zdravotní digitální knížku, která by zahrnovala komplexní informace o pacientovi. Tato snaha nebyla z nějakých důvodů realizována. Dnes s vývojem počítačové techniky, zvláště pak se zapojením AI, se jeví jako reálná. Takováto centrální databáze by mohla být užitečnější než ztotožnění telefonního čísla s číslem bankovního účtu.
S pozdravem Jiří Stručovský, Ledeč nad Sázavou

Již dlouhou dobu pozoruji, že dva největší nedostatky českého zdravotnictví jsou neúcta k času pacienta a plýtvání jeho tělními tekutinami, zejména krví. Pamatuji si na dobu, kdy moje těžce nemocná matka čekávala v onkologické ambulanci běžně 5 až 6 hodin a tomu jinak vlídnému personálu to bylo úplně jedno. Rovněž tak mohu vyletět z kůže, když po mně kamkoliv vkročím chtějí cedit krev na další a další vyšetření, aniž by byli schopni si je sdílet a celý proces racionalizovat. Jednodušší než databáze je znovu vás napíchnout. Z nějakých záhadných důvodů se frontálním inovacím, o které si zdravotnictví přímo koleduje, sami lékaři brání. Vzpomeňme, jak skuhrali při zavádění e-receptů. To bylo řečí, že mnoho starších lékařů nemá počítač, že nemají připojení, že preferují papír, že by neměli čtečku karet tam, kde ji potřebují a tak dále. A nakonec se z toho vyklubal jeden z největších pokroků poslední doby, který šetří čas jak lékařům, tak pacientům a je nesmírně uživatelsky přátelský: recept vám přijde na mobil jako esemeska, můžete ho na dálku přeposlat tomu, kdo vám má lék vyzvednout, nemusíte nikam pro recept chodit, všechno je rychlé, flexibilní, snadné a myslím, že si to dnes pochvalují i tehdejší odpůrci. Podobně by to bylo s digitalizací zdravotnictví a sdílení dokumentace. Přitom to, co navrhujete, to jest sdílet databázi předpisů kvůli interakci léků, by už teď bylo možné bez jakéhokoliv dalšího technického vybavení, natožpak AI. Kdesi v SÚKLu mají přehled o tom, co vám kdo předepsal a programy na interakce léků také existují. Navíc takový přehled o vás má i vaše zdravotní pojišťovna. Horší je to s biochemickými a dalšími vyšetřeními, která se duplikují a ordinují stále dokola, aniž by se někdo staral o to, kolik hektolitrů krve vám kde vycedili a kolik času jste s tím ztratili. Čili nejde jenom o interakce léků, ale o širší systémové změny, které nyní nevyžadují nic než dobrou vůli všech zúčastněných a minimální odpor lékařů. Umím si představit systém, který sám na interakce upozorní, a také systém, v němž se několik specialistů domluví na laboratorním vyšetření jako na množině zahrnující jednotlivé podmnožiny, avšak odebraném na jeden zátah a sdíleném všemi, kdo ho potřebují. Není to zas tak složité. Už dávno u každé přepážky letecké společnosti okamžitě našli všechny vaše zabookované lety včetně detailů. A všechny autorizované autoservisy vědí o vašem autě všechno. Jen u lidí to ještě vázne, jako ostatně mnoho dalšího. Pamatuji si, že u nás v Psychiatrickém centru, ještě když jsme sídlili v Bohnickém parku, měli klimatizaci pouze laboratorní potkani, zatímco vědci se v létě smažili ve vlastní šťávě. Připomíná mi to anekdotu o pekle, v němž jsou na mučidlech příslušníci různých denominací, ale absolutně nejhůř jsou na tom křesťani, kterým tam zatloukají hřebíky za nehty a vypichují oči. Na otázku nově příchozího proč to, Lucifer lakonicky opáčil: „protože oni to tak chtěli“.