Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Höschl C. Ředitel ředí? Reflex 11/2020, str. 68

12. 3. 2020


Dobrý den,
pane profesore, četl jsem tady o sociálním zařízení, jak je zavádějící. A jak je zavádějící slovo ředitel? Kdysi byl vedoucí školy pan řídící, podniku řiditel. Kdo změnil i za e? Řiditel řídí a ředitel něco ředí?
Děkuji. Luděk Zaoral

Váš dotaz se přímo nabízí a rozhodně nejste první, kdo si ho klade. S trochou ostychu, neboť zde supluji jazykový koutek etymologů, si troufám připomenout, co se o tom ví. Zapátral jsem po tom již před lety, když nám na jakési ochutnávce vína jeden enolog povídal, že v antice se víno pilo zásadně ředěné vodou a jeho příprava (tedy ředění) příslušela muži v hierarchii nejvýše postavenému. Hned mne jen tak z legrace napadlo, kde se vzal „ředitel“. Jenže chyba lávky. Podstatné jméno ředitel vzniklo zřejmě ze staročeského řiediti — řídit s příponou -tel a změnou skupiny -ie- na -ě-, takže starší forma zápisu byla řěditel. Kořen slova je odvozen od řád, k němuž, jak praví Wikislovník, lze najít obdobu ve všech slovanských jazycích. Přitom praslovanské *rędъ nejspíš pochází z indoevropského *rn̥do-, tvaru od kořene *rend- („řadit, pořádat“).
Zajímavě a obšírně lze tento problém najít propracován v časopise Naše řeč, ročník 1 (1917!), číslo 9, na str. 274-277. Tam se krásnou staročeštinou píše, že (cituji) sloveso říditi znělo v staré češtině řiediti a bylo odvozeno z kmene řad-. Od slovesa říditi (staročesky řiediti) jest utvořeno podstatné jméno, o něž jde, příponou -tel. Samohláska í, vznikla-li z dlouhého ie, zkracuje se ovšem v krátké ě, na př. sbírati (stč. sbierati) — sběratel, odběratel a tak také říditi (stč. řiediti, srov. úředník) — řěditel, novočesky ředitel. Tvar »ředitel« jest podle theorie mluvnické tvar správný. Vedle tvaru »ředitel« se ovšem vyskytuje v dnešním (1917 – pozn. CH) jazyce také tvar »řiditel« a bývá dokonce doporučován jako tvar lepší. Jest na pohled utvořen od téhož slovesa »říditi« za mechanického zkrácení »í« v »i«, tedy asi podobným způsobem, jako kdybychom utvořili slovo »sbiratel« podle »sbírati«, »natirač« podle »natírati«, »tižítko« podle »tížiti« atd. Tvar »řiditel« je tedy podle theorie mluvnické tvar chybný (konec citátu).
Problém je rozveden na plných čtyřech stranách a pro našince je téměř nesrozumitelný, až na docela humorný konec: „Námitka, že by se slovo »ředitel« (kdo řídí) mohlo másti se slovem »ředitel« (kdo ředí, rozřeďuje), je lichá. Především není ve spis. jazyce slova »ředitel« s významem = kdo ředí (nikdo neříká na př. ředitelka mléka!); slovo to bylo vytvořeno uměle a tendenčně na potírání slova »ředitel« (= kdo řídí). A i kdyby skutečně obě ta slova v jazyce spisovném byla a v něm žila, nebylo by to nijaké neštěstí ani důvod k zaujatosti proti kterémukoli z nich. Slov stejně znějících a přece různého významu žije v každém jazyce bez závady spousta, neboť nesprávnému chápání a matení jich brání souvislost větná, která význam každého slova staví teprve do pravého světla; a že by na př. ve výraze »ředitel akademického gymnasia« mohl někdo viděti označení osoby, která akademické gymnasium rozřeďuje, to přece nebude nikdo tvrditi vážně!“ Tak to tedy vážně netvrdíme ani my dnes, i když se to někdy tak jeví.