Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Listy Cyrila Höschla, Reflex 11/2009, str.64-65.

12. 3. 2009


Vážený pane profesore, šest měsíců jsem maminkou a ke svému miminku cítím den ode dne větší lásku. Můj cit někdy musím držet na uzdě a zatnout zuby, protože bych nejraději miminko láskou snědla, kousla nebo ho až příliš pevně stiskla. Tyto obvyklé projevy byly zřejmě podnětem k lidovému příměru "láskou bych snědl". Napadlo mě ovšem, jestli náš výraz citu nesdílíme se zvířecími matkami, které pocit přemíry lásky nedovedou ovládat, dojde k činu a své mladé snědí. Děkuji Vám za odpověď na otázku, zda-li je tato teorie možná a zároveň, co mě (nás) podněcuje k chování "láskou bych sněd". S pozdravem Kateřina Sládečkova

To, čemu říkáme mateřská láska, má své biologické předstupně, které jsou jakýmisi vektory poskládanými z poměrně triviálních sil. V etologii (nauka o chování v přirozených podmínkách) jsou popsány případy dravce, který v zajetí vždy sežral svá mláďata, zatímco ve volné přírodě se o ně vzorně staral. Mateřská péče byla složena z agrese vůči všemu živému ve vlastním teritoriu a z podnětů, které ji odvracely. Takovým podnětem bylo hladové otvírání zobáčku mláděte. Rozzuřená matka na něj nemohla a vrhla se na kohokoliv v okolí, což imponovalo jako úžasná obrana mláděte. Jenže v zajetí nebyl hlad, mláďata zobáček neotvírala a odvracení nefungovalo. Stačilo ubrat (!) potravu – a i v zajetí byli z rodičů ti nejlepší pečovatelé. Podobně bylo popsáno chování krůty, kde odvracecím podnětem bylo pípání mláděte. Hypotézu bylo možno ověřit experimentálním ohlušením krůty, po kterém podnět přestal působit a došlo k rozcupování vlastního mláděte. Jinde zase na liščí farmě lišky sežraly svá mláďata poté, co nízko nad farmou v mlze přeletěl boeing a došlo k narušení nějakého do té doby neznámého podnětu, který z lišek dělal ty nejlepší maminky. I když u člověka je to zjevně jinak, zdá se, že „sežrání“ má vskutku svůj vývojový význam, který se v situacích, jež popisujete, uplatňuje. Kromě toho víme, že láska, a to i erotická, má svou výraznou orální složku, nemluvě o tom, že „prochází žaludkem“. Přidáme-li k biologickým výkladům ještě řeckou mytologii (Saturna pojídajícího své děti), je spíš s podivem, že naše děti tu naši lásku přežily.