2. 1. 2009
Dobrý den,dovoluji si poprosit Vás o Váš odborný názor na to, co je to vlastně /většinou dočasná/ zamilovanost do jedné osoby . Pokud vím, nevyskytuje se u všech světových populací. Na př. Petr Freuchen ve své knize Moje mládí v Gronsku píše o eskymáckém muži, zamilovaném do jen jedné určité ženy, jako vyjimečném případu, který dopadl tragicky. Děkuji Vám velice za odpověď. Věra Tomanová, Náchod
Zamilovanost je per definitionem prakticky vždy do jedné osoby (promiskuita či skupinový sex není zamilovanost), i když se může z jedné přesouvat na další. Lidská kultura je v základě monogamní, i když provázena neustálým puzením, zejména ze strany samců, jednoženství prolomit. Z tohoto tvrzení je řada výjimek (islám), které ovšem spíše potvrzují pravidlo. Zamilovanost má blízko k pojmu láska a je třeba ji jasně odlišit od přátelství, od pouhého sexu, od problému věrnosti, jednoženství/mužství, a samozřejmě manželství. Ač se pojem zamilovanosti používá skoro výlučně pro lidi, má blízko k osobním partnerským vazbám pozorovaným i u zvířat, zejména těch, která žijí v monogamních párech. Představujeme si, že zamilovanost je fyziologický a psychologický stav organismu, ve kterém se působením neuronálních a hormonálních mechanismů nastaví jakýsi specifický filtr pro podněty z vnějšího světa a jejich zpracování, který vede k totální změně hierarchie hodnot. Objekt zamilovanosti se dostává v tomto žebříčku na nejvyšší příčku, je mu odpouštěno to, co by jinému neprošlo, je idealizován a jeho negativa jsou vytěsněna a popřena. Dokonce tělesné rysy, které jsou u jiných vnímány negativně (obezita, křivé nohy, velký nos, šilhání, plešatost), jsou u objektu zamilovanosti nejen zcela odpouštěny nebo ignorovány, ale dokonce vnímány pozitivně coby atributy krásy a přitažlivosti. Jako každý bohulibý mechanismus, může se i zamilovanost zvrhnout ve svou karikaturu či v patologii (vzpomeňme filmu Osudová přitažlivost). Tragicky může skončit všechno, to není zákonitě důsledek zamilovanosti do jedné ženy jako u onoho Eskymáka. Naopak, problémy spíš vyvěrají z nezřízené dobyvatelské touhy donchuánů (Nebezpečné známosti, Don Giovanni). Charakter a intenzita zamilovanosti se v průběhu života většinou mění, její neurobiologický základ poněkud ochabuje a racionální zkušenost zanechává stopy, i když ne vždy. Je-li vám 70, už na svém idolu nějakou tu chybičku vidíte, i když nad ní přimhouříte oko. A posedět si jdete spíše do kavárny namísto vášnivé líbačky v poslední řadě biografu. Více o tom např. v předmluvě ke knize C. Höschl, J. Machalický, B. Holý: „Eros v evropské grafice v průběhu staletí“. Sdružení českých umělců grafiků Hollar a Nadace Hollar ve spolupráci s Grafickou sbírkou Národní galerie, Praha, 1999. 189s., a na této webové stránce, do vyhledávače zadat zamilovanost.