14. 8. 2008
Milý pane Höschle,
zhruba před dvěma lety jsem začal propadat panickým stavům v nejrůznějších situacích (dopravní prostředky, strach o zdraví, obavy z usnutí). Postupem času začaly nabírat na intenzitě a letos během dovolené jsem zažil něco, co už hraničilo s totálním šílenstvím. To už mi došlo, že se mnou není opravdu něco v pořádku. Doma jsem na internetu dohledal, že se jedná o panickou úzkost spojenou s agorafobií. Jaká byla moje úleva, že se jedná o iracionální stavy. Nyní již třetím týdnem žiju bez jakýchkoliv příznaků. Myslíte, že toto poznání, že jsem obyčejný blázen a všechno předešlé bylo smyšlené, stačí k vyléčení?.
Předem děkuji Michal, Praha
Předpokládejme, že Vaše obtíže jsou skutečně panickou poruchou s agorafobií a ne něčím jiným, natožpak šílenstvím, což samozřejmě nevím, pokud jsem Vás nevyšetřil. Specifická fobie obecně má tři charakteristiky, nutné k diagnóze: masivní strach v té příslušné situaci (např. v dopravním prostředku, ve výšce aj.), vyhýbavé chování (vyhýbání se příslušným podnětům a situacím, tedy např. dopravním prostředkům, výškám, volnému prostranství nebo naopak uzavřeným stísněným prostorám jako jsou výtahy aj.) a anticipační úzkost (tj. nebojím se jenom toho kterého podnětu či situace, ale i toho, že by mohla nastat). To, že si toto všechno uvědomíte a uchopíte svůj případ racionálně, je prvním krůčkem k odstranění obtíží, ale obávám se, že nikoli jediným a nikoli dostačujícím. Dříve nebo později se může panika s fobií (nebo i bez ní) znovu objevit, a pak vám určitě doporučuji psychoterapeuta specializovaného na zvládání těchto poruch. Ten kromě oné kognitivní složky (to je to, co tu teď spolu probíráme) nasadí i složku behaviorální, tj. přecvičování patologicky fixovaného mechanismu na nějaký jiný popř. jeho desenzibilizaci (znecitlivění). A to je třeba trénovat a přitom vědět jak. Podle knížek či internetu se to sotva zvládne.