Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Listy Cyrila Höschla, Reflex 31/2007, str.16-17.

2. 8. 2007


Dobrý den,
ráda čtu Vaše fundované a vtipné odpovědi na dotazy čtenářů Reflexu, dovolím se tedy pozeptat i já na něco naštěstí snad "nechorobného":
Malé děti obvykle vyplazují jazyk, když se soustředí na nějakou činnost - např. kreslení, ruční práce atd. Moje skoro devítiletá dcera to dosud dělá při psaní úkolů a jiných činnostech, na které se evidentně soustředí. Připadá mi to zatím roztomilé, ale nevím, jestli je to ještě v tomto věku přiměřené. Nicméně zároveň si vybavím spoustu dospělých lidí, kteří při soustředění také bezděčně něco "se sebou dělají": drbou se, natáčejí vlasy na prst apod. Můžete mi, prosím, říci něco víc o tomto mechanismu, a zda je třeba ho potlačovat nebo ne?
Děkuji a zdravím
Jindřiška Vernerová


Motorické doprovody soustředěného úsilí mají několikerý původ. Nezapomeňme, že myšlení je zvnitřněné chování. To se projevuje například i tím, že se při něm skrytě mění napětí svalů v mluvidlech. A naopak, někteří lidé usnadňují proces zapamatování tím, že si látku říkají nahlas nebo aspoň podtrhávají. Určitý motorický prvek se může osamostatnit a zafixovat jako tik spojený s určitou činností. Chování z oblasti čištění a sebepéče se také objevuje jako tzv. přeskoková aktivita. Dostáváme-li se například do neřešitelných situací, „naskočí“ nám úplně jiný motivační okruh a my začneme dělat něco zcela jiného, zdánlivě nesmyslného. To se děje také ve chvílích, kdy se spolu vyrovnaně střetávají protichůdné tendence. Příkladem může být situace nějakého veřejného vystoupení, kdy se v nás silně avšak protichůdně střetne touha prosadit se, uspět, s naléhavou potřebou z té situace zmizet a uniknout kritické pozornosti davu. Mnohé podobné situace produkují pocity a chování, které nazýváme „rozpaky“. Sebepéče je u člověka jednou z typických přeskokových aktivit, která se v takové situaci často objevuje. Patří k ní česání, úprava oděvu (zapínání a rozpínání knoflíčků, popotahování kalhot), uhlazování účesu, olizování, sklepávání lupů, apod. Britská královna proslula například tím, jak si v takových situacích cvaká s uzávěrem kabelky. Pokud je takové jednání neškodné a dotyčného nijak zvlášť neomezuje a společensky nevyřazuje, není třeba ho za každou cenu potlačovat. Někdy však takový fyzický doprovod skutečně vadí, například nadměrné grimasy u výkonného umělce, a tam pak lze uplatnit nácvikové techniky k jeho potlačení.