1. 9. 2005
Pane Höschle,
Kdesi jsem slyšela, že kapitalismus je v souladu s biologickou podstatou člověka, zatímco socialismus jde proti ní a proto musí vždy nutně ztroskotat. Co si o tom myslíte Vy?
Zdravím a těším se na odpověď, Jana Š., Severní Čechy
V současné době se rozvíjí několik disciplin, které možná mohou dlouhodobě přinášet odpovědi na Váš dotaz. Jednou z nich je behaviorální ekonomie, která studuje ekonomické chování nejen lidí, ale i zvířat, a může tak přistoupit ke studiu Vaší otázky z evolučního hlediska. Nedávno vyšel v renomovaném časopise Scientific American úžasný článek o tom, jak zvířata obchodují. Experimentátoři například dali před dvě klece s opicemi společný tác a na něm dvě misky s potravou. Problém byl v tom, že tác byl od klecí daleko, takže k získání potravy musely opice tác přitáhnout táhly, která měly na dosah. Pokusníci však tác zatížili natolik, že potravu bylo možno získat pouze při součinnosti obou opic. Opice spolupracovat vskutku začaly. Stalo se však, že jedna sáhla po „své“ potravě dřív a pustila táhlo, čímž té druhé její strava ujela. Postižená začala vřeštět a tropit takový bengál, že její šťastnější kolegyně „jen aby měla klid“, pomohla jí táhnout, ačkoliv svou potravu už měla v břiše. Čili cosi jako výčitky svědomí a smysl pro fair play. Pokus se však zkomplikoval: od určité doby bylo žrádlo jen v jedné misce, druhá byla vždy prázdná. Opice brzy přišly na to, že nebude-li ta „okradená“ přece jen táhnout a ta odměněná se dělit o zisk, pak zahynou hlady obě. Vyvinul se tedy vztah zaměstnavatele a zaměstnance, kapitalisty a dělníka: „Já a mí zaměstnanci, my svorně pracujeme pro můj podnik (K.Čapek)“ mohla si dát do štítu ta první, zatímco druhá na ni „dřela“. Za to se s ní ta šťastnější vždy trochu přes mříže o potravu podělila. Tedy cosi jako „vykořisťování“, ale i zaměstnání za úplatu a sociální podpora. Pokus šel dál: opice dostávaly oblázky, kterých se sice nenajedly, ale mohly je s ošetřovateli vyměnit za okurku, což se brzy naučily. Tedy cosi jako měna a nakupování za peníze. Jednoho dne ovšem ta první místo okurky dostala za oblázek hroznové víno, které se u opic cení mnohem víc. Druhá to viděla a když pak za stejný oblázek dostala okurku jako vždy, vztekle ji po ošetřovateli mrskla zpátky, vyhodila oblázky a raději nejedla, než takovou nespravedlnost. Čili cosi jako smysl pro spravedlnost a občanská hrdost. Poučení: ano, kapitalismus máme „v genech“, a to i ti, kdož si ze socialismu udělali živnost. Ale pozor - také to, že tzv. „neviditelná ruka trhu“ je ve své černobílé podobě nesmysl. Kdyby totiž platila, pak by si ona druhá opice přece raději vzala alespoň okurku nežli nic. Primitivní ekonomové by nedokázali vysvětlit, k čemu je dobré „se obětovat“, stavět se do role „moralisty“ a nemít z toho prospěch. A přece to tak v přírodě chodí. Ti hloubavější vědí, že tyto, zdánlivě neekonomické, vrozené vlastnosti pomáhají udržet „kapitalistická“ pravidla v chodu, a tak nenechají věčné obchodování zkrachovat. „Být moralistou“ je tedy z dlouhodobého hlediska výhodná strategie, aneb „oč méně nyní jsem, o to více jednou mohu být“. Kdybyste o tom chtěla vědět víc, pak odkazuji na některé z úterních vysílání Hosta do domu v září na ČRo 2 od 8:00 ráno.
(bez záruky)