26. 5. 2005
Pane doktore,
slyšela jsem Vás v rádiu povídat něco o alergiích a infekcích, ale bohužel jsem stihla jen konec. Možná by vzhledem k tématu neškodilo zmínit toto téma v Reflexu, protože alergií je spousta a určitě by to zajímalo víc lidí. Neuveřejníte-li odpověď na tento „dotaz“, pochopím to, ale prosím alespoň o odpověď mně. O těchto věcech hodně přemýšlím, protože dcerka má veliký ekzém alergického původu a mne napadlo, že to může souviset i s psychikou a ptám se, kde se stala chyba.
Jana V., Pardubice
Předně - dcerka by se měla dostat do péče nikoli této rubriky, ale odborníka – alergologa či dermatologa. To, co jste zaslechla v rozhlase, byla zpráva o valném zasedání Učené společnosti ČR, zejména o dvou přednáškách, které tam zazněly. V jedné z nich se profesor Emil Skamene z McGill University v Montrealu věnoval vztahu infekcí a alergií a roli genetické vlohy ve vztahu k infekcím. Upozornil na zajímavé souvislosti. My na psychiatrii učíme, že například schizofrenie je zčásti podmíněna genetickou vlohou a zčásti vnějšími vlivy, protože jednovaječná dvojčata, která mají shodný genetický kód, nemají výskyt této choroby shodný ve 100%, ale jen asi v 50%. Kdyby schizofrenie byla dána pouze genetickou odchylkou, musela by být shoda stoprocentní. Přesto je podíl genů důležitý, protože 50% je mnohem víc než 0.5%, což je výskyt v populaci. Zdálo by se, že jinak je tomu u infekcí: tam je příčina jasně zevní a dvojčecí studie ukáží mizivý podíl genů. Chyba lávky! Je řada infekcí, například tuberkulóza, kde jsou tato srovnání podobná jako u schizofrenie. Znamená to, že o vypuknutí choroby zdaleka nerozhoduje pouze mikrob, nýbrž významně též naše obrana proti němu, a ta má výraznou genetickou složku. Náš imunitní systém má zhruba dvě větve – buněčnou (hlavně bílé krvinky) a humorální (protilátky). Mezi úkoly té buněčné patří výroba protilátek a také vznik a namnožení paměťových buněk, které při dalším setkání nepřítele hned poznají. V těchto dějích je obzvlášť důležitý jeden typ tzv. T-buněk. Ty reagují jednak na různé infekce, jednak na všelijaké chemikálie, bílkoviny atd., které spouští alergickou reakci. Jsou-li naše armády T-buněk zaměstnávány infekcemi, nemají už „kapacitu“ k obstarání alergie. Je vskutku zajímavé, že alergiemi daleko více trpí děti, které žijí v hygienicky čistším prostředí, ve vyspělých zemích, léčené antibiotiky, prosty infekcí. Alergií je naopak méně v rozvojových zemích, kde jsou děti ohrožovány průjmy, tuberkulózou, malárií a jinými infekcemi. Jakoby alergie byla daní za civilizační a medicínský rozvoj. Skutečnost je určitě mnohem složitější, ale nečekané souvislosti vždy stojí za úvahu.
(bez záruky)