"Očima Cyrila Höschla". Reflex 10/2003, str. 15.

13. 3. 2003


Vážený pane doktore,
zajímal by mě Váš názor na to, zda "vzplanuti přenosu" na terapeuta může souviset s aktuálním řešením klientčina nevyjasněného vztahu k otci (např. jsem "existenci" otce až doteď popírala a tím, že terapeut na nevyjasněný vztah poukázal, jsem do něj svého otce promítla). Dále by mě zajímalo, zda lze přenos vůlí ovlivnit, nebo aspoň ovlivnit případné "nevhodné" chování vůči terapeutovi zaviněné přenosem. Myslíte si, že v případě že klientčiny emoce a chování překročí únosnou normu (jak pro ni, tak pro terapeuta), je lepší terapii ukončit? A poslední otázka:myslíte si, ze u klientek léčících se z drogové závislosti je větší možnost vytvoření přenosu? Děkuji za případnou odpověď A.S.


Popis přenosu a jeho mechanismu je zřejmě jedním z nejpozoruhodnějších odkazů psychoanalýzy. Přenos znamená v psychoanalytickém pojetí nevědomé a nutkavé opakování infantilních přání a vztahů vycházejících z libida vůči otci a matce, v pozdějších situacích, konkrétně ve vztahu k terapeutovi. Pojem „přenos“ byl používán ve filosofii už Kantem a Fichtem, ale v psychiatrii se rozšířil díky Sigmundu Freudovi po r.1895. Nyní se používá spíše v širším smyslu pro nerealistické opakování jakýchkoli emočně podbarvených vztahů a zkušeností z životní historie dotyčného v jeho vztazích současných. Nejde tedy jen o události z dětství, jen o vztahy vůči rodičům, jen sexuálně podbarvené a jen vůči terapeutovi. Přenos může být negativní (neshoda, odpor, až nenávist nemocného vůči analytikovi) a pozitivní (pasivní, závislé, obdivné, až erotické postoje k terapeutovi). U pacientů s nízkým sebehodnocením se může rozvinout přenos idealizující, kdy dotyčný vidí v analytikovi moudrost, sílu, rozhodnost, znalosti, až všemohoucnost („pánaboha“), tedy to, co u sebe postrádá, a co si v zidealizované kvalitě promítá do milovaného guru a tím stabilizuje svůj vlastní narcismus. Také se někdy upozorňuje na přenos zrcadlový, kdy dotyčný si udržuje sebeúctu prostřednictvím obdivu k jiným osobám. Takový jedinec využívá svého analytika jako zrcadla, jako potvrzení své vlastní ceny. Jako protipřenos se označuje podobný mechanismus, ale rozvinutý ze strany terapeuta (pacientka mu nevědomky připomíná herdekbabu domovnici, co ho sužovala v dětství, a podle toho s ní také zachází). Přenos i protipřenos lze vůlí ovlivnit, ale dá to práci a vyžaduje to nejen uvědomění si těchto mechanismů, ale i jistý nácvik. Zvládnutí přenosu patří k nejnáročnějším momentům v psychoterapii (terapeut se nemůže každoročně oženit z padesáti hysterickými ženami, které se do něj zamilují, ale zároveň je nesmí zraňovat a odvrhovat). Překročí-li terapeutický vztah „únosnou normu“, je ovšem skutečně třeba jej ukončit. U drogově závislých lze právě vzhledem k obecnému sklonu k závislosti jako takové předpokládat, že je riziko přenosu vyšší. Nicméně žádnými daty to podloženo není. Podle literatury se v tomto ohledu za rizikovou skupinu považují spíše šarmantní a manipulující ženy s pithiatickými (hysterickými) rysy.