19. 9. 2024
Vážený pane profesore, řada lidí podléhá konspiračním teoriím, fake news, propagandě agresivních režimů anebo lákání antisystémových politiků. Čím to je? Mají k nižší odolnosti vůči zmíněnému nějaké psychické, dokonce vrozené předpoklady? Hana Jekovská
To, že lidé podléhají konspiračním teoriím a dezinformacím je složitý fenomén, který má různé psychologické, sociální a kognitivní aspekty a nelze ho přisoudit pouze jedné příčině nebo vrozené vlastnosti. Neurobiologickým podložím tohoto fenoménu je mozek jakožto stroj na kauzalitu. Člověk má potřebu rozumět světu a znát příčiny věcí. Přestává-li světu okolo sebe rozumět, je náchylný uvěřit nikoli tomu, co je pravda, nýbrž tomu, čemu rychle porozumí. K tomu přistupuje několik klíčových faktorů, jež mohou k nižší odolnosti vůči dezinformacím přispět. Prvním z nich je tzv. potvrzovací kognitivní zkreslení: Lidé mají tendenci vyhledávat to a věřit tomu, co potvrzuje jejich vlastní názory a přesvědčení, i když je to nepřesné nebo nepravdivé. Důležité jsou také sociální vlivy. Naše okolí, jako rodina, přátelé a komunity (hospoda), mohou mít velký vliv na to, co považujeme za pravdu a co nikoli. Pokud je někdo obklopen lidmi, kteří věří konspiračním teoriím nebo šíří fake news, je pravděpodobnější, že sám jim bude také podléhat. Důležitou roli hrají rovněž emoční potřeby. Konspirační teorie a fake news mohou poskytovat jednoduchá vysvětlení složitých problémů, což může být emočně uspokojivé. Tento typ informací často nabízí smysl a řád v chaotickém nebo nesrozumitelně se měnícím světě. Nezanedbatelný je také vliv vzdělání a mediální gramotnosti, jejichž nízká úroveň může zranitelnost vůči dezinformacím zvyšovat. Schopnost kriticky hodnotit informace a rozlišovat mezi důvěryhodnými a nedůvěryhodnými zdroji je klíčová pro odolnost vůči manipulaci. Dále to jsou vskutku psychologické predispozice. Některé osobnostní rysy a mentální rozpoložení, jako je vysoká míra úzkostnosti, nízká sebedůvěra nebo pocit beznaděje, mohou zvyšovat pravděpodobnost, že se dotyční uchylují k jednoduchým vysvětlením, která konspirační teorie a fake news často nabízejí. Někdy je krystalizačním jádrem zvýšené sugestibility vůči konspiracím psychotická porucha, jež není věcí ani inteligence ani vzdělání a kterou může okolí „nasdílet“ (takzvaná indukovaná psychóza), nemluvě o fanatismu, jenž leží někde na pomezí normy a psychózy. A v neposlední řadě jsou důležité mocenské a politické vlivy. Propaganda agresivních režimů a antisystémových politiků často využívá k manipulaci veřejného mínění různé techniky včetně vyložených lží, jež šíří strach, polarizují společnost a zpochybňují důvěryhodnost tradičních médií, k nimž nabízejí jednoznačnější alternativy. Je však třeba zdůraznit, že nikdo není vůči dezinformacím imunní. Práh jejich chytlavosti se obecně snižuje s rostoucí nejednoznačností a nesrozumitelností poměrů, což se nyní celosvětově děje. Určitou prevencí je vzdělání, rozvoj kritického myšlení a větší důraz na mediální gramotnost. A to všechno již na školách, základními počínaje. Je však otázka, jestli už není pozdě.