17. 9. 2024
Dobrý den pane profesore,
Jak a proč vznikají parafilie? A jaké záklopky pomáhají aby se sexuální fantazie nestaly škodlivými pro společnost? A kde je hranice mezi přípustným a nepřípustným v oblasti sexu? Děkuji a přeji vám v rámci možností klidné a pokojné dny. Fencl Ladislav
Parafilie, po staru deviace, jsou sexuální preference, jež se projevují přitažlivostí k neobvyklým objektům nebo praktikám. Preferovaná aktivita je taková, kterou by dotyčný upřednostnil i kdyby si mohl vybrat normální heterosexuální styk. Šmíruje-li někdo dírou po suku v kabinkách na plovárně, ještě to nemusí být voyer, nýbrž pouhý zájemce. Některé parafilie lze vysvětlit poruchou motivační struktury. Jinak řečeno, sexuální chování je seskládáno z fází, z nichž každá další je podmíněna tou předchozí a spuštěna odpovědí partnera. Příkladem je lidské sexuální chování, jež má část pretaktilní (nedotýkají se), taktilní a koitální (soulož). Jednotlivé fáze jsou posouvány tím, jak se chová protistrana. Obvykle platí, že s dobytých pozic se neustupuje. Začnete-li tím, že potkáte takovou, která se Pánu Bohu povedla a zeptáte se jí „slečno, nejste vy náhodou z Pardubic“, pak si povídáte, dáte si rande a na dalším rande už vám dovolí strkat jazyk do pusy, tak když ji potkáte posléze, tak již nemusíte začínat zase dotazem, zda není z Pardubic, ale můžete navázat tam, kde jste předtím skončili. V této komunikaci mohou nastat poruchy, jsou-li tyto fáze přeházeny nebo některé vynechány. Když chybí pretaktilní fáze a dotyčný jde rovnou na věc, jeví se jako agresor a násilník. Přitom mu pouze v repertoáru chybí povídání a mazlení. Konfrontace s normální odezvou ho může dokonce vyvést z míry natolik, že nasadí-li oběť „vstřícný protiprogram“, může ho to odzbrojit. To se však jako obrana nedá moc doporučovat, protože může jít o skutečného násilníka s poruchou osobnosti či na drogách a tam pak je porucha jinde. K tomu přistupují biologické faktory. Takový testosteron sytí agresi a dominanci a může přispět k manifestaci agresivní parafilie. Parafilie mohou také vzniknout jako výsledek zkušenosti a učení. Pokud je například v dětství či dospívání sexuální vzrušení spojeno s neobvyklým podnětem, může se tento podnět později stát předmětem sexuální přitažlivosti (např. u fetišismu). Na vině může být také zneužívání.
Důležitý je společenský kontext, který určuje, co je normální a co ne, jak vidíme na rozdílu mezi „průvody hrdosti“ (pride parade) v liberálním světě na jedné straně a nulovou tolerancí např. k homosexualitě v islámu na straně druhé. Názorná je historie homosexuality od naprostého zavržení přes dekriminalizaci (v Československu přestala být homosexualita trestnou v roce 1961) až po současný stav, kdy homosexualita není vůbec mezi parafilie řazená a považuje se za normu. Definice parafilie je tedy natolik „tekutá“, že v některých případech stačí přeplout Středozemní moře, abyste se této nálepky zbavili nebo ji naopak získali.
Zábrany v uskutečnění škodlivých fantazií jsou sebereflexe, jež umožňuje rozpoznat jejich míru nepřijatelnosti, a společenské normy, jež působí jako vnější záklopky omezující realizaci nebezpečných fantazií. Hrozba odsouzení může od jejich uskutečnění do jisté míry odrazovat.
Pomoci může částečně psychoterapie a rozvíjení přijatelnějších způsobů ukájení. V krajním případě se ordinuje hormonální útlum ke snížení libida a zcela výjimečně kastrace, což je drastické řešení, jež v civilizovaných zemích nelze aplikovat bez souhlasu dotyčného.