22. 8. 2024
Pane doktore,
letos je dvojité výročí Bedřicha Smetany. Opakovaně jsem od vás slyšel, že se ohledně jeho diagnózy přikláníte k názoru, že šlo o syfilis. Mnozí jsou ale jiného názoru. Máte pro své tvrzení nějaké argumenty? L. Soukup
Kdo ještě dnes tvrdí, že diagnóza Bedřicha Smetany je sporná, hluboce se mýlí. Spor byl rozřešen před čtyřiceti lety zásluhou profesora Emanuela Vlčka, který provedl skladatelovu exhumaci. Další fakta pak diagnózu dále potvrzovala. Já jsem před lety poslal anonymně Smetanův pitevní protokol dvěma patologům, jedné zde a jednomu v USA s dotazem, pro jakou diagnózu svědčí. Oba svorně odpověděli, že pravděpodobně pro progresivní paralýzu (PP), a to neměli údaje o klinickém obrazu. Progresivní paralýza je pozdním narušením duševního zdraví v důsledku syfilitické nákazy. Nejpodezřelejší skutečnosti svědčící u Smetany pro PP byly: Atrofia cerebri rubra - železitý pigment v mozkové kůře, který byl u progresivní paralýzy popsán. Leptomeningitida – zánět měkkých mozkových plen. Pak to byla furunkulóza - dispozice u PP byla popsána českým psychiatrem profesorem Josefem Myslivečkem. Hypománie spojená s kreativitou a produktivitou; Smetana složil svá nejlepší díla v době, kdy byl již vážně nemocen a kde ona hypománie jakoby sytí tvůrčí energii navzdory chorobě. Dále neurologické příznaky jako paralyticky setřelá mluva a reportované časté vrávorání a padání. Přecitlivělost na chlad - na poslední fotografii má Smetana v ateliéru na sobě kožich. Možné příznaky intoxikace rtutí – vysoké koncentrace rtuti byly zjištěny při exhumaci. Rtuťová mast (Schmierkur) se tehdy předepisovala k léčbě syfilis a Smetanovi byla ordinována.
Pozitivní sérologie: při exhumaci odebrané vzorky z očnice, nosní dutiny, kostí obličeje, mumifikovaných měkkých tkání, obsahu lebky a obou stran pánve dávaly pozitivní výsledky na syfilis: treponema pallidum (=původce syfilis) hemaglutinační test na jeden křížek. Protilátky IgG plus mínus, rychlá reaginová reakce (=RRR, „skrínink“ na syfilis) byla na tři křížky všude.
V posledních letech života se u Smetany objevovaly psychotické příznaky, především halucinace. Byl často rozrušený, zmatený, psal dopisy Mozartovi, Beethovenovi a podobně. Nepoznával své nejbližší a byl agresivní, což kontrastovalo s jeho jinak vlídnou povahou. Ničil nábytek, zařízení, vlastní díla a ohrožoval své blízké pistolí z bezprostřední vzdálenosti. Zemřel v psychiatrickém ústavu po měsících utrpení. Je pravda, že každý z těch nespecifických příznaků by sice nemusel sám o sobě diagnózu PP potvrzovat, ale dohromady dávají kamínky do mozaiky, která je jasnou diagnózou PP. A kdo ještě dnes tvrdí něco jiného, tak se definitivně mýlí. Hlavním argumentem „popíračů“ této diagnózy je, že za všechno může Smetanův úraz po vybuchlé láhvi se střelným prachem v dětství s následnou aterosklerózou. Argument je to nesmyslný, protože Smetana utrpěl úraz dolní čelisti a spánkové kosti v deseti nebo jedenácti letech, zatímco ohluchl v padesáti. Co dělala ta hluchota 40 let mezi tím? Nemluvě o tom, že zranění bylo jen vpravo, ale ohluchl naráz na obě uši. Sluší se dodat, že Bedřich Smetana byl hudební génius, jeden z největších skladatelů 19. století. Bez ohledu na emocionálně nacionalisticky zabarvené spory o podstatu jeho nemoci neměla diagnóza PP nikdy žádný vliv na jeho zásluhy a zápis do dějin. Jeho nemoc nijak nesnižuje jeho odkaz ani reputaci jako jednoho z nejvýznamnějších hudebních skladatelů a zakladatele české národní hudby.