18. 12. 2024
Dobrý den,
v Reflexu 42/2024 jste zmiňoval jako módní klišé výrazy „transparentní", "propsat" a "jakoby", ale nezmínil jste „diskurs“. Víte přesně, co to slovo znamená? Děkuji za případnou odpověď. Josef Svoboda, Brno
Slovo „diskurs“ se v posledních letech stalo oblíbeným termínem, jenž pronikl do veřejného prostoru. Původně z akademického prostředí, zejména z filozofie, lingvistiky a sociálních věd, dnes zdomácnělo v médiích, na sociálních sítích i v běžné řeči. Co ale toto slovo vlastně znamená a proč se kolem něj vytvořila taková aura „módnosti“? „Diskurs“ pochází z latinského discurrere, což znamená „běžet sem a tam“. V současném významu označuje něco jako způsob, jakým je určité téma nahlíženo, jaké otázky jsou kladeny a jaké odpovědi jsou považovány za přijatelné. Diskurs tak není jen debatou nebo výměnou názorů, ale spíše rámcem, jenž určuje, co je ve společnosti považováno za normální či legitimní. Například diskurs o klimatu se za poslední desetiletí změnil – dříve se vedla debata o tom, zda klimatická změna vůbec existuje, zatímco dnes se klíčová otázka soustředí na to, jak rychle a efektivně jednat. Tento „rámec“ ovlivňuje nejen politiku, ale i způsob, jakým o problému mluvíme v každodenním životě. Za to, že se „diskurs“ stal módním, může do značné míry intelektualismus jako trend. „Diskurs“ působí učeně, vznešeně a často dodává mluvčímu pocit, že stojí nad prostou diskuzí. Proto se objevuje v textech a projevech, kde by „debata“ nebo „rozprava“ působily příliš obyčejně. Mluvit o „diskurzu“ přináší nádech odbornosti a filozofické hloubky, přestože většinou jde jen o prázdné klišé. Vliv myslitelů, jako byl Michel Foucault, kteří pojem diskurs klíčově rozpracovali, pronikl z univerzit do médií a populární kultury. Foucault ukázal, že diskurs není neutrální – že ovlivňuje mocenské vztahy a strukturuje naše myšlení. Média tento koncept často přebírají, aniž by jej vždy správně pochopila, čímž ho proměňují ve frázi. Na sociálních sítích dnes každá skupina usiluje o ovládnutí svého diskurzu. Ať už jde o politiku, genderovou rovnost, nebo technologie, „diskurs“ je užitečným nástrojem k popisu toho, jak určitá skupina formuje veřejné mínění a prezentuje svůj pohled jako legitimní. Často se však zapomíná, že diskurs není „pravda“, ale jen jeden z možných úhlů pohledu. Na jedné straně může být zvýšená popularita tohoto výrazu pozitivní, protože vybízí k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak jsou utvářeny normy a hodnoty společnosti a poukazuje na to, že slova, která používáme, odrážejí širší kulturní a politické struktury. Na druhé straně však hrozí, že se „diskurs“ stane pouhou floskulí, jež zastře nicneříkající obsah a ztratí svou původní váhu. Často jej používají lidé, kteří chtějí působit intelektuálně, aniž by skutečně rozuměli tomu, co říkají. Tím se slovo vyprazdňuje a stává se jen módním doplňkem. Pokud má být „diskurs“ i nadále užitečným pojmem, měli bychom se vrátit k jeho původnímu smyslu – tedy k analýze způsobů, jakými komunikace utváří svět. Jinak ovšem může plnit podobnou sociální funkci jako kouření v průpovídce jednoho mého slovenského kamaráda: „neviem čo vravieť – potiahnem“ (pro mladší ročníky volně česky „když nevím co říct, dám si šluka“).