17. 10. 2024
Pane doktore,
Taky vás štve zaplevelení češtiny různými klišé, zejména u politiků? Všímáte si toho? Co tomu říkáte? J. Černý, Ostrava
Český jazyk se vskutku potýká s invazí módních slovíček. Slova jako "transparentní", "propsat", "jakoby" a další se stala jakýmsi jazykovým virem, jenž se šíří neuvěřitelnou rychlostí a infikuje nejen mluvený, ale i psaný projev. Tyto obraty se vyskytují v českých textech s alarmující četností, takže je téměř nemožné otevřít noviny, pustit televizi nebo pročíst sociální sítě, aniž bychom se s nimi nesetkali. A to nejen v kontextech, kde by byla skutečně na místě, ale často i tam, kde působí jako zbytečná výplň.
Možná je to lenost, jež nám nedovolí hledat přesnější a výstižnější výrazy. Nebo prostě jen podléháme tlaku okolí.
Nadužíváním módních slovíček ztrácejí příslušné výrazy svou původní sílu a význam. Například slovo "transparentní" už dávno přestalo znamenat průhlednost a stalo se synonymem pro upřímnost. Navíc je jeho použití zhusta zbytečné. Zní lépe „Tato sklenice je transparentní,“ nebo „Tato sklenice je průhledná?“ Dalším takovým nedávno hojně rozšířeným slovem je "propsat". Jeho původní význam je rozmlžen směrem k výrazům jako „mít za následek“, „mít dopad na něco“ aj. Tím se zhoršuje srozumitelnost textu, takže se obtížněji orientujeme v tom, co nám vlastně chce autor sdělit. Jinou takovou perlou je slovní vmetek „jakoby“. Některá slova se rozšíří jako vata, která skoro nic neznamená, ale mluvčí s její pomocí získává čas, vystýlá nedostatečný obsah sdělení a nahrazuje chudší slovní zásobu. Někdy se to označuje jako embolofázie. Když slyším „jakoby“, mám chuť zařvat: Lidi proboha, co šílíte! Ne jakoby! Doopravdy! K nám nejede autobus jakoby ze Stírky, k nám jede doopravdy ze Stírky!
Z poněkud jiného těsta, upečeného dotěrnými dotazy novinářů směrem k víceméně pokryteckým politikům, jsou fráze "budeme se o tom bavit" a „budeme to monitorovat“. Obě vyjadřují snahu zbavit se neodbytného novináře, přičemž ta první znamená něco jako “nevím, co s tím, nerozumím tomu“ a ta druhá znamená „vykašleme se na to“. Obě jsou zásadně důležité, neboť přiznáním pravého stavu věcí by se na straně dotazovaného jednalo zpravidla o politickou sebevraždu.
Nadměrné rozšíření módních výrazů oslabuje náš jazyk. Je to jako v přírodě, jejímž je přirozený jazyk živoucím obrazem: diverzita, neboli rozmanitost, je předpokladem přežití. Naopak zaplevelení systému jedním druhem, který ztrácí přirozenou konkurenci, znamená konec. Cosi jako „tepelnou smrt“ vesmíru. Pokud se budeme neustále opakovat, náš slovník bude chudnout a my budeme čí dál tím míň schopni vyjadřovat své myšlenky a pocity.
Ale nebojte se, živý jazyk si s tím poradí jako ta příroda. Klišé přicházejí a mizí a čeština zůstává. Jedni ji przní, aby druzí měli důvod ji kultivovat. I to je součást oné kýžené diverzity. Takže stačí, když se „o tom budeme bavit“ a „monitorovat to“.