10. 10. 2024
Pane doktore,
i když sebevražednost a závislosti na návykových látkách dlouhodobě klesají, je strategičtější zdůrazňovat spíše to, že ty jevy jsou stále zbytečně vysoké. S tím nesouhlasím. Myslím, že je chyba, že se šíří spíše obavy než důvěra. Vypadá dobře, když se volá po ostražitosti: „protože by mohlo být hůře“. To dá oboru pozornost a financování. Ale pozitivní příklady a naděje snižují frustraci, stejně jako zlehčování problémů a vidění sklenice poloplné a ne poloprázdné. Bohužel, duch doby jde opačnou cestou. Za bolševika kdo nekradl, okrádal rodinu; dnes kdo nenaříká, okrádá svůj obor. Role oběti je dnes strašně přitažlivá. Co vy na to? J.V., Plzeň
S tímhle nelze než souhlasit. Jenže to není jenom otázka psychiatrie, ale je to všeobecný
postoj celé společnosti, jak naznačuje fejeton uveřejněný v knize Jana Zrzavého a Vojtěcha Novotného Jak to chodí u opic: “Náš stát má své občany asi opravdu rád, soudě podle toho, jak jim za jejich narození platí. Vstřícné gesto je ovšem poněkud pokaženo tím, že stejně nadšeně honoruje i jejich smrt. Nyní (jaro 2007) se zdá, že tato poněkud morbidní finanční pobídka skončí a vláda pohřebné zruší. Uvidíme, zda lidé přestanou z hrabivosti tolik umírat.” A o kus dál se dočteme, že podle názoru části obyvatelstva, vycházející za prací ještě pod širé nebe, by měla být vláda zodpovědná také za počasí. “Vzpomeňme požadavek improvizovaného sjezdu sjezdových vlekařů, aby vláda zaplatila pokutu za skandální nedostatek sněhu.(…) Naší společnosti svobodných a nezávislých občanů, plně odpovědných za svůj osud, zvyk natahovat dlaň pro dotaci za každé nepřízně počasí a nakonec ještě i z rakve, příliš neprospívá.”
Jak směšné je takové skuhrání a věčně natažené dlaně ve světle tragických neštěstí, jaká právě postihla naše země. Také vinou rozmazlenosti části populace jsou pak rezervy k jejich hojení bohužel omezené. To bychom měli mít v případě nesmyslných požadavků vždy na paměti.
Také je pravda, že negativní zprávy jsou mnohem chytlavější než povzbuzování a naděje. To vede k výrazně negativnímu mediálnímu zkreslení, jehož prismatem nám svět připadá jako jedno velké dějiště hrůz a neštěstí. Proto také jedním z doporučení Světové zdravotnické organizace během covidové pandemie bylo minimalizovat sledování zpráv, zejména televize. Jenže problém má i druhou stranu mince, s níž se setkáváme často ve zdravotnictví: vyvolávání nadměrných očekávání. Paušální výroky typu „to bude dobrý“ či bagatelizace zhoubných onemocnění mohou napáchat ještě víc škod než „poloprázdná sklenice“. Jak ve vztahu k pacientům, tak v životě vůbec je asi nejlépe držet se pokud možno pravdy. Smrtelně nemocnému člověku neslibujeme úzdravu, ale pouze to, že uděláme vše co je v našich silách, abychom postup choroby co nejvíc zmírnili. Ve Vašem případě by to znamenalo přiznat, že dlouhodobý trend sebevražednosti a drogových závislostí v naší zemi sice dlouhodobě klesá, ale situace se nyní horší mezi mladistvými, což je znepokojivé a neměli bychom to podceňovat. Jeden můj přítel vždycky říká „nenech si příběh kazit pravdou“. Ve výše uvedených případech by to však mělo být obráceně.