7. 8. 2024
Dobrý den,
Nemyslíte, že by ministr jako například Ivan Bartoš měl odstoupit, když něco tak zpacká jako zpackal software pro stavební povolení? Jiřina Svobodová
Nemyslím. Známý izraelsko-americký psycholog a nositel Nobelovy ceny za ekonomii Daniel Kahneman v úvodu své nejznámější knihy Myšlení rychlé a pomalé (Thinking, Fast and Slow) popisuje závislost výkonu trénujících pilotů na odměně a trestu. Všiml si, že po odměně (pochvale) se výkon většinou zhorší, zatímco po trestu (pokárání) se většinou zlepší. To obecně vede k přesvědčení, že trest je účinnější než odměna. Chyba lávky, říká Kahneman a nabízí originální vysvětlení. Představme si, že křivka učení má nějaký tvar, dejme tomu, že se výsledky tréningu postupně zlepšují. Jenže na tento déledobější průběh nasedají drobné každodenní výkyvy dané momentální formou pilotů. Některé dny se zkrátka daří hůř než obvykle, jiné se zase daří lépe než obvykle. A právě tyto vlnky vedou k trestání (pokárání) při negativním výkyvu a k odměňování (pochvale) při výkyvu pozitivním. Jenže po negativním výkyvu by došlo tak jako tak k návratu k původní trajektorii, tudíž ke zlepšení, a po pozitivním výkyvu naopak. Trestání a odměňování v tomto případě tedy připomíná scénku, kdy gangster drží pistoli u hlavy řidiče tramvaje a při pohledu na koleje před sebou mu nařizuje kam má kdy zatočit. Ten by však zatočil stejně, i bez pistole u spánku. Tohle platí u jednorázových neúspěchů trenérů, sportovců, umělců a venkoncem i politiků. Němci říkají „Einmal ist keinmal“. Kahneman upozorňuje, že v tu chvíli ony trenéry (sportovce, umělce, politiky) měnit je chyba! (Něco jiného jsou samozřejmě dlouhodobé trendy). Když trenéra po jednom či dvou prohraných turnajích místo vyhazovu necháte ve funkci, zpravidla dojde v průměru ke stejnému zlepšení, k jakému by došlo po jeho výměně. (Případné oponenty tohoto objevu upozorňuji na slovo „zpravidla“). A nejen to. Kahneman navíc dovozuje, že se závislostí výkonu na odměně a trestu je to ve skutečnosti obráceně než se má za to: pochvala je zpravidla účinnější než trest. Tuto poslední skutečnost však v politice opozice nikdy nepřipustí, protože kdyby vládu chválila, přestala by být opozicí. Musí proto zůstat u kárání, byť je v jednotlivých případech méně účinné.
Jinak řečeno, požadavek na odvolání ministra Bartoše připomíná starou anekdotu o vlaku, který má poruchu a stojí. Cestující zajdou za Stalinem s prosbou o pomoc. Stalin radí popravit strojvůdce. Popraví tedy strojvůdce, ale vlak stále nejede. Zajdou tedy za Chruščovem, co teď. Chruščov radí rehabilitovat strojvůdce. Rehabilitují tedy strojvůdce, jenže vlak zase nejede. Nakonec zajdou za Brežněvem a ten poručí zatáhnout záclonky a dělat „d-dn-d-dn-d-dn“. A běda tomu, kdo řekne, že vlak nejede! Tolik tedy k návrhu, aby odstoupil ministr Bartoš. Ten je však doufejme dost chytrý na to, aby mu nevyhověl.