18. 4. 2024
Vazeny pane profesore
Muj dotaz se tyka vasi vyborne analyzy “woke” syndromu v nedavnem Reflexu. Slysel jsem nazor, ze “woke” ideologie a hlavne jeji DEI (diversity, equity, inclusion) vetev je jakousi novodobou “metastazi” Marxismu. Tam kde Marx videl polaritu burzoazie vs. proletariat, a kde hlavnim jmenovatelem byla trida, tam je dnes vlivem “woke” ideologie misto proletariatu nejaka mensina (LGBTI+, black, Palestinian, Indigenous) ktera automaticky “trpi” utlacovanim zle vetsiny – jakousi “burzoazii” (Zapad, lidi co maji status a penize, bily muz, etc.).“Woke” ideologie ale není konzistentni. Zide – kteri maji mnohdy vetsi status a vic penez – se “nehodi” do role utlacovanych, a tak jsou paradoxne brani jako “burzoazie” prestoze byli, jsou a asi vzdy budou snad nejvice perzekuovana mensina v historii. Dekuji za pripadnou Reflexi. Jiri z Kanady
Pojďme si tedy to srovnání woke ideologie s marxismem shrnout, přestože se tím možná neobratně poněkud pleteme filozofům do řemesla. Částečnou omluvou za nedostatečný vhled do problému mi budiž to, že se mi podařilo vyhnout se večerní univerzitě marxismu leninismu, takzvanému VUMLu, takže jsem na rozdíl od mnoha mých vrstevníků marxistický nedovzdělanec. I povinnou zkoušku z marxismu – leninismu a z dějin dělnického hnutí jsme na medicíně skládali memorováním stručných výstižných odpovědí na zkušební otázky, jež nám na diktafon namluvil pronásledovaný „opoziční“ historik a filozof Břetislav Daněk. Byla to velmi efektní pomůcka k úspěšnému zdolání této části medicínského studia, až na jedinou otázku: Význam Leninova díla. Unavený filozof na ni odpověděl pouhými třemi slovy: „no jistě ohromný“. To bohužel některým kolegům k absolvování zkoušky nestačilo, takže navzdory jinak konzistentnímu „nabrífování“ uspěli až na opakovaný pokus. Vybaven však četbou autobiografické knihy Václava Černého Pláč koruny české vidím to srovnání jako přes kopírák. Například v popisu revolučního nadšení, s jakým mladí komunističtí studenti (!) vyhazovali z Univerzity Karlovy ty nejlepší profesory jako byl anglista a blízký přítel Karla Čapka Otakar Vočadlo, stačí pouze vyměnit jména a máte popis toho, co se nyní děje na některých amerických a britských univerzitách. Další podobností je vámi zmíněná polarita. V Marxově teorii se ovšem nenazývá cudně polaritou, nýbrž rovnou třídním bojem. Rozhodující silou je v něm dělnická třída, která nakonec vítězně nastolí diktaturu proletariátu. Ve "woke" ideologii je tato polarita nahrazena opozicí menšin proti většině. Hnací silou napětí mezi nimi, a tedy revolučního potenciálu, není ani tak majetková nerovnost jako spíše pocity méněcennosti, ukřivděnosti a nespravedlnosti. Zatímco pro Marxe je hlavním hybatelem třída, ve "woke" ideologii je to identita: rasa, etnicita, sexuální orientace…. V Marxově pojetí je proletariát utlačován (vykořisťován) buržoazií, ve "woke" ideologii je minorita utlačována majoritou. Vskutku zvláštním otloukánkem jsou Židé, kteří v očích "woke" aktivistů paradoxně patří k utlačovatelům, i když historicky byli a stále jsou jednou z nejvíce pronásledovaných menšin. Pro to, že na pozadí tohoto paradoxu může ve skutečnosti být hluboce zabudovaný pocit méněcennosti, svědčí klinická zkušenost mého kolegy, který se ve své praxi na Manhattanu opakovaně setkal s Afroameričany, kteří měli blud, že jsou Židé nebo Asijci. Posledně jmenovaní rovněž nejsou vinou své úspěšnosti připuštěni na „woke“ palubu, ačkoli by si to mnohdy zatraceně zasloužili. A to je další bod, společný oběma pokrokářským hnutím: nespravedlnost.