26. 11. 2023
Dobrý den, pane doktore,
ve světle událostí posledních let včetně pandemie covidu, války na Ukrajině a Izraelsko-palestinského konfliktu se mi zdá, že se světem se něco děje. Máte také ten pocit? Nevíte co? Děkuji za případnou odpověď. Jana Žáková, Lanškroun
Se světem se určitě něco děje, ale řekl bych, že ta změna je ještě někde jinde než jenom v prodělané pandemii a dvou válečných konfliktech. Válečné konflikty i pandemie tady vždycky byly, jsou a budou, i když v posledních desetiletích jich bylo méně. Řekl bych, že změna je mimo jiné způsobena nevídanou rychlostí šíření a kopírování informací a je tedy spíše civilizační a týká se kulturního a sociálního vývoje planety. Někdejší světový hegemon, Spojené státy, ztrácí na síle a centra zásadních či zásadových postojů se pomalu, ale jistě formují jinde. Západním světem se šíří nepochopitelný levicový aktivismus, jenž zavrhl klasické hodnoty konzervativně-liberální demokracie a nad ně postavil ideologii ať už zelené politiky a fanatického environmentalismu, či klimatického šílenství, fluidního pohlaví pro každý den, LGBTQ hyperbolické sebeprezentace a jiných forem v jádru bohulibých myšlenek, kterými je ovšem vydlážděna cesta do pekel. Červené světýlko se nám rozsvítí ve chvíli, kdy v planoucích očích umanuté pološílené záškolačky Grety spatříme nenávist k demokratickým principům, kterých zároveň plnými hrstmi využívá, když navrhuje komunismus jako řešení současných problémů planety. Fanatici celého světa a všech denominací se sešli pod jednou střechou a začali proměňovat atmosféru liberálních severoamerických univerzit k nepoznání. Tato vlna se převalila již i do Evropy. David Brooks nedávno v New York Times upozornil, že v uplynulých týdnech se židovští studenti na amerických univerzitách setkávali s oslavami teroristické operace ze 7. října, při níž došlo k masovému nelidskému vraždění a znásilňování židovských spoluobčanů. Viděli záběry lidí, kteří strhávají plakáty unesených židovských dětí. Na M.I.T. někteří učitelé nabádají židovské studenty, aby se v zájmu vlastní bezpečnosti vyhýbali hlavnímu vestibulu univerzity, kde se konají propalestinské protesty. Na Cooper Union byli židovští studenti zabarikádováni v knihovně kvůli protestu, který začal jako propalestinská demonstrace a rychle se zvrhl v čistě protižidovské řádění. Rabín Nomi Manon z univerzity v Albany řekl listu Albany Times-Union, že každý židovský student, se kterým mluvil, cítí blížící se zkázu, úzkost, strach nebo hněv z opravdu výrazného nárůstu antisemitismu. Shabbos Kestenbaum, postgraduální student na Harvard Divinity School, řekl deníku The Forward, že posledních několik týdnů bylo tou nejsmutnější a nejšílenější zkušeností, jakou kdy zažil. Přitom univerzity mají být centry zkoumání a zvídavosti, oázami tolerance k odlišnostem a respektu k jiným názorům. Místo toho se najednou staly brutálními ideologickými válečnými zónami, takže nejnepřátelštějším místem pro americké Židy dnes není nějaký dávný uzavřený buranský klub, ale univerzitní kampus. Na Cornellově univerzitě svědčila studentka o tom, že židovským studentům hrozí nebezpečí života. Ve slonovinových věžích vzdělanosti a tolerance se šíří primitivní antisemitismus, jaký Evropa dosud zažila pouze při nástupu Adolfa Hitlera k moci. V menší míře se projevuje i ve Francii a jinde v Evropě. David Brooks si klade otázku, jak je tohle vůbec možné a nabízí hypotézu, že ideologická atmosféra americké mládeže, zejména té na elitních učilištích, se soustřeďuje na tvrdý ideologický rámec, jenž se šíří na středních a vysokých školách, na sociálních sítích, na seminářích o rozmanitosti a v populární kultuře. Vychází z myšlení intelektuálů od francouzského filozofa Michela Foucaulta až po kritického rasového teoretika Derricka Bella. Běžné myšlenky spojené s touto ideologií jsou již poměrně známé:
• Nemělo by se zdůrazňovat to, co lidi spojuje, ale to, co je rozděluje.
• Lidské vztahy jsou bojem o moc mezi utlačovateli a utlačovanými.
• Lidská komunikace je omezená. Člověk z jedné skupiny nikdy nemůže skutečně pochopit někoho z jiné skupiny.
• Cíl povznést se nad bigotnost je naivní. Bigotnost a rasismus jsou trvalou a nezničitelnou součástí americké společnosti.
• Zdánlivě neutrální principy jako je svoboda slova, akademická svoboda, akademická integrita a meritokracie vůbec nejsou neutrální, jsou to nástroje, které mocní používají k udržení své moci.
Mnoho amerických učitelů se domnívá, že společnosti nejlépe poslouží nikoli tím, že budou otevření a budou hledat pravdu, ale tím, že budou propagovat tento ideologický rámec.
V tomto smyslu je výmluvná jedna pasáž z průvodce učebními osnovami D.E.I. (Diversity, Equity, and Inclusion, česky rozmanitost, rovnost a začlenění), která je určena vyučujícím na kalifornských vysokých školách: "Dbejte na to, abyste nezneužívali akademickou svobodu a akademickou integritu jako nástroje bránící spravedlnosti." Jinými slovy, šíření určité ideologie je důležitější než akademická svoboda. Studenti dostali vzkaz, že na akademické půdě nejsou proto, aby se učili, ale proto, aby vyjadřovali své „jistoty“ a prosazovali rigidní ideologický vzorec.
Podíváme-li se dnes, jak kdo hlasuje v OSN a jaký kdo zaujímá postoj k válce na Středním Východě a na Ukrajině, nemůžeme si nevšimnout, že váha zásadních politických postojů se přesouvá ze západu na východ a její těžiště představují státy většinou malé a dosud relativně bezvýznamné, jako Česká republika a zejména Polsko, které to bere vážně a Pobaltské republiky, jež s útrpností autoritativní a nacionalistické nadvlády mají obzvlášť autentickou zkušenost. Pokud jde o Německo, tak éra Angely Merkelové i její následovníci nám názorně předvedli, že Německo malé chyby nedělá. Jestliže tento trend bude pokračovat, tak se zdá, že světová karta se obrací a záchranu budoucího světa už nelze spatřovat v tradiční euroatlantické civilizaci, ale paradoxně možná v některých středo a východoevropských zemích. Každopádně v současné chvíli to tak začíná vypadat.