20. 11. 2023
Pane profesore,
Co si myslíte o duševním zdraví ministryně obrany Černochové, která jako neřízená střela vypálila návrh na vystoupení České republiky z OSN?
J. Blažek, Praha
Teď mám dobrou příležitost se ministryně Černochové zastat a trochu se stydím za mužské lídry v ODS, že tak nikdo z nich neučinil a místo toho ji nechali vláčet médii jako nějakou naivní pipku. Ona jediná měla odvahu říct nahlas, že král je nahý. A ti co se jí dnes pošklebují, budou za pět let s naprostou samozřejmostí podporovat totéž. Ona je tedy o těch pět let napřed. To je, jak sama vidí, nevhodné načasování, ale obsahově její postoj sedí. Ostatně z dějin známe mnoho osobností, jež byly ve své době vysmívány, ale další vývoj jim dal za pravdu. Takový Thomas Paine, politický filozof, byl ve své době vysmíván za své názory na demokracii a rovnost. Jeho přesvědčení však pomohlo vytvořit základy moderní demokracie a Paine je dnes považován za jednoho z otců zakladatelů Spojených států. Mahatma Gandhi byl vysmíván za své názory na nenásilnost, ale nakonec se všichni nestačili divit, jak jeho metoda nenásilného odporu pomohla Indii získat nezávislost. Nelson Mandela byl vysmíván a vězněn za své názory na rasovou rovnost. Jimi však předešel svou dobu a nakonec ukončil apartheid a stal se prvním černošským prezidentem Jihoafrické republiky. Abychom nechodili tak daleko, Václav Havel byl ve své době také vysmíván jako naivka ve svém kdysi marném odporu proti komunistickému režimu. Tito jedinci měli odvahu jít donkichotsky proti proudu, ale nakonec se smáli naposled. O naprostém rozkladu efektivity OSN si štěbetají vrabci na střeše, i když nikdo z lídrů se to zatím neodváží říci nahlas. Vždyť organizace, v jejíž Radě bezpečnosti je stálým členem s právem veta největší současný mezinárodní agresor, který brutálně v nevyprovokovaném konfliktu likviduje civilní obyvatelstvo a do mrtě ničí infrastrukturu sousední země, je už sama o sobě do nebe volající absurditou. Je to tedy spíš Rada nebezpečnosti. Mezi nejmarkantnější příklady selhání OSN patří neschopnost zabránit nebo zastavit korejskou válku (1950-1953), vietnamskou válku (1954-1975), válku v Perském zálivu (1990-1991) a válku v Iráku (2003-2011). OSN nedokázala ochránit civilisty před násilím například při genocidě v Rwandě v roce 1994, při níž bylo zabito více než 800 000 lidí. OSN absolutně selhala a selhává v řešení izraelsko-palestinského konfliktu, který se vleče již více než 70 let. Jestliže se něco pozitivního vskutku podařilo, jako mírová smlouva Izraele s Egyptem (Camp David 1978) a urovnání vztahů s dalšími arabskými státy, tak to bylo vždy zásluhou Spojených států, nikoli OSN. Mezi největší absurdity této organizace patřilo členství Čínské lidové republiky, Saúdské Arábie nebo Kuby v Radě OSN pro lidská práva. A takovým komediím „moudří“ diplomaté nečinně přihlížejí, aniž by dokázal někdo z nich bouchnout do stolu. To musí přijít statečná ženská, aby je vyprovokovala k akci. Oni se jí totiž dnes sice posmívají, ale protože vědí, že má pravdu, budou se snažit s tím něco dělat a proces reorganizace OSN se tím možná dá do pohybu dřív než kdyby tohoto rozruchu nebylo. Dobrá zpráva je, že Česká republika již dnes v OSN hlasuje na straně, která se jistě brzy ukáže jako ta správná. Na to můžeme být hrdí a považovat to za první krok k nápravě věcí. Zásluhu ministryně Černochové nevidím v tom, že by Česká republika měla vystoupit z OSN, ale v tom, že se diplomati té zodpovědnější části světa možná chytli za nos, dali jí v skrytu duše za pravdu, a možná zapřou úsilí k reorganizaci jinak záslužné instituce a k její proměně ve funkčnější, efektivnější a spravedlivější nadnárodní subjekt, pečující o mír a dobré vztahy mezi národy.