12. 10. 2023
Vážený pane profesore,
doba nám přináší nejedno překvapení, které se, tak či onak, dotýká celé naší společnosti.
Jedním aktuálním je v současnosti návrh “Národního protidrogového koordinátora” na zpřístupnění volného užívání kokainu. Smysl je možno vidět v tom, že národ bude šňupat kokain a v republice bude veselo a pohoda. Pane profesore, může být kokain, jako takový, startovací drogou pro eventuální užívání ostatních tvrdších drog? Děkuji. Jiří Stručovský
Pro poctivost si hned na začátku řekněme, že národní protidrogový koordinátor nic takového jako zpřístupnění volného užívání kokainu nenavrhl. Tato zpráva se sice rychle rozšířila po sociálních sítích, kde vyvolala bouřlivé reakce, avšak je zkreslující. Koordinátor v rozhovoru pro Českou televizi pouze uvedl, že je třeba o legalizaci kokainu diskutovat a že by to mohla být jedna z možností, jak snížit dopady drog na společnost. Zároveň však zdůraznil, že nejde o jeho osobní názor a že je třeba provést další výzkum, než bude případně možno o něčem takovém rozhodnout. Takže podle svého založení nechvalme dne před večerem nebo nestahujme gatě před brodem. Poznámka o šťastném a veselém národu šňupajícím kokain je sice vtipná, ale přehlíží stinnou stránku věci. Po kokainu totiž můžete mít nejenom euforii, pocit vzrušení a radosti, zvýšené sebevědomí, odstranění únavy a zlepšenou schopnost soustředění, ale také neklid, podrážděnost až agresivitu, halucinace, paranoidní myšlenky, pokles libida a bolesti hlavy, žaludku a ve svalech. Jeho dlouhodobé užívání může nakonec vést k poruchám paměti, k depresi a úzkostem a mohou se vyskytnout i psychózy. Běžné jsou srdeční a cévní poruchy, nespavost a problémy se zuby. Jistě tedy nelze implicitně předpokládat, že by národní protidrogový koordinátor sledoval logiku utvoření šťastného a veselého národa masovým zpřístupněním kokainu. Jiná věc však je vztah mezi represí, černým trhem a kriminalitou. To je jistě diskurz, který stojí za pozornost, ale na to se neptáte.
Pokud jde o to, zda kokain může zvyšovat riziko přechodu uživatele na tvrdší drogy, odpověď není tak jednoduchá, jak by se zdálo. Prostou úvahou se může jevit, že riziko přechodu uživatele na tvrdší drogu může zvyšovat všechno, i chleba. Ukázalo se totiž, že všichni heroinisti někdy předtím, než se zaháčkovali na heroin, jedli chleba. Ten je ostatně vůbec nebezpečný, protože jiná pozorování svědčí pro to, že každý vrah někdy před spácháním vraždy jedl chleba. Ale vážně: různě průkazné studie vskutku naznačují, že jedinci závislí na kokainu mají větší riziko přechodu na tvrdší drogy, konkrétně na heroin, než ti, kteří na kokainu závislí nejsou. To může být dáno jakousi tolerancí, kdy dotyčnému či dotyčné přestanou účinky kokainu stačit a vyhledá si „něco silnějšího“. Dalším důvodem je pohyb v prostředí, kde se drogy běžně užívají, což usnadňuje jejich dostupnost a zvyšuje riziko přeskoku z jedné látky na jinou. A do třetice to může být osobnost se sklony k závislosti resp. se syndromem narušené závislosti na odměně, s rysy impulsivity a zhoršenou kontrolou chování, u níž je vyšší riziko užívání jakékoli drogy. Tam pak za to nemůže ani tak kokain, jako spíše genetická výbava, která je všem těmto vlastnostem společná. Ovšem maminka smažky by vám řekla, že „se chytil party“ a ti ostatní na něj mají špatný vliv. Bez nich by synáček byl dozajista abstinent a nekuřák a ne jako jeho ochlasta táta, co je opustil, když malému byly tři roky. Inu tak to s tou kauzalitou v psychiatrii je.