24. 8. 2023
Dobrý den, pane profesore,
říká se, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Lze toto vztáhnout i na prezidenta? Pokud ano, nechápu čím jsme si zasloužili M. Zemana? A hlavně, jak je možné, že se v Rusku dostanou tak často k moci vládci, kteří jdou přímo proti zájmům svého lidu?
Děkuji, "walkman" (jméno prosím nezveřejňovat)
Vzhledem k tomu, že národ není jednotný subjekt, nýbrž množina zájmových skupin, jež spojuje pouze několik společných zájmů, tak se obávám, že vámi citované úsloví je hrubým zjednodušením, které platí jen pro někoho. Vymysleli ho zřejmě ti úspěšnější a šťastnější občané států, s jejichž vládami jsou sami spokojeni a považují to za svou zásluhu. Rozhodně to neplatí pro čínské a ruské disidenty a vlastně pro nikoho, kdo žije v poměrech, jež si neobjednal a nezasloužil a přesto v nich musí trpět. Navíc i v demokratických společnostech je vždycky větší či menší část populace s vládou nespokojena, přestože její složení je výsledkem svobodných voleb. Na vině tohoto zdánlivého paradoxu je především různorodost té které populace, takže její část má vždycky na to, co je dobré a co nikoli, odlišný názor od ostatních. Nezanedbatelnou příčinou kontrastu mezi tužbami voličů a výsledkem voleb jsou také volební mechanismy a pravidla. Vezměte si přepočítávání křesel v parlamentu nebo sestavování koaličních uskupení. Často se stává, že strana, kterou volilo nejvíc občanů, nemá koaliční potenciál, takže nakonec vládne strana/strany, které ho mají a koalici uzavřou, avšak jejich názory na důležité věci se od většiny občanů významně liší. Mezi ty důležité věci může patřit také to, kdo by měl být hlavou státu. V takové situaci se rozhodně nedá říct, že "národ má takového prezidenta, jakého si zaslouží“. Nanejvýš by se mohlo říci, že část národa má takového prezidenta, jakého si zaslouží. Čím větší taková část je, tím víc ono úsloví platí.
Mimochodem i na trhu se často stává, že ne vždy se prosadí to nejlepší, přestože zákazníci „hlasují“ tím, čemu dávají přednost a co nakupují. Pokud si vzpomínáte, tak v začátcích videonahrávek existovaly dva hlavní systémy záznamu videa, VHS a Betamax. Betamax byl vyvinut firmou Sony již v roce 1975, kdežto VHS pak firmou JVC o rok později. Řízením osudu a souhrou různých okolností se VHS stal převažujícím systémem pro domácí videonahrávky, což rozhodlo a Betamax byl nakonec stažen z trhu. Přitom odborníci potvrzují, že zejména zpočátku vůbec nebylo jasné, který systém je lepší a kterému dá trh přednost. Tím příkladem chci říct, že ani na volném trhu neplatí doslova, že “zákazník má zboží, které si zaslouží“. A nejzajímavější na tom je, že když budete tyto mechanismy zkoumat podrobněji, dojdete nejspíš k závěru, že tomuto paradoxu nelze předejít a že vlastně není paradoxem, ale jakousi zákonitostí. Svobodné volby a volný trh jsou tedy navzdory rozporu mezi přáními a skutečností dosud nejlepšími ze všech špatných možností a zatím nikdo nevymyslel lepší a spravedlivější, i když někteří domýšlivci se domnívají, že by to zařídili líp. Když se o to však pokusili, dopadlo to zatím vždycky špatně.
(Otázky posílejte na adresu hoschl@reflex.cz)