12. 1. 2023
Vážený pane profesore, opět nastává období, kdy se erudovaní vědátoři i prostý lid budou přít, zda za prezidenta volit Losnu či Mažňáka. Nikdo si kupodivu nepoloží hlavní otázku, zda opravdu potřebujeme vladaře sedícího na hradě, odtrženého, vysoko nade všemi? Poučme se z našich novodobých dějin. V čem nám byl který z našich prezidentů prospěšný? T.G.M. zakladatel, ale také tatíček, náhražka vrchnosti pro nevolníky. E. Hácha – kolaborant z donucení, stařec, loutka. E. Beneš – kapitulace 1938, útěk 1939, podvo-lení se a zrada 1948. Gottwald (a všichni další rudí prezidenti) vlastizrada, justiční vraždy, lži, charakterové vady, alkoholismus ruského typu. V. Havel – vysvobození z marasmu komunistického zhroucení, zápis ČR na mapu světa, odsun Rusáků (+Kocáb), ale také neodsouzení komunistických zločinců a spolupráce s některými. V. Klaus – kapitalismus typu „zhasněte, kdo si nenakrad‘ nic nemá, jeho problém“, narcis. M. Zeman – lůza na hradě (Mynář, Nejedlý aj), zrada (Rusko - Čína), pohrdání lidmi, ztráta soudnosti. Máte chuť v tom pokračovat? Aristokracie byla (bohužel) zrušena před více než sto lety, a plebejcům neprospí-vá se za ní vydávat. Hrady a zámky nechť slouží turistům a obdivovatelům historie. Předem děkuji za od-pověď, Miroslav Smrž, České Budějovice
Mnohé z argumentů proti potřebě mít prezidenta v moderní české společnosti sice stojí za zvážení, ale obávám se, že oproti důležitosti hluboce zakořeněných archetypů „otce národa“, „tatíčka“ či stařičkého mocnáře přece jen neobstojí. Téměř každá lidská společnost je uspořádána do hierarchie dominance. To jest tak, že jsou jedinci sobě vzájemně nadřízení a podřízení a každý v oné pomyslné pyramidě zná své místo. Na jejím vrcholu bývá zobrazován faraon a nyní tedy prezident. Jeho moc je sice pouze symbolická, ale o to právě jde. Sociální hierarchie potřebují také pojivo, jež je vyztužuje a drží pohromadě. Takovým pojivem jsou sdílené hodnoty a zájmy, kulisa vnějšího nepřítele, ale také symboly a rituály. Kdyby prezident bydlel v paneláku a na jakékoliv jednání by přijel ojetým favoritem, tak by to v očích národa zcela jistě nebyl prezident, nýbrž něco jako Mr. Bean. Takové skutečnosti si ani nemusíme vysvětlovat, funguje to samo. Ti výše postavení v pyramidě mají větší domy, větší auta a větší bazény než ti níže postavení. Těmito vnějšími znaky se pyramida definuje a udržuje. To mimo jiné znamená, že odebrání sociálního pojiva jenom proto, že nedoceňujeme jeho význam a považujeme je za zbytečné, by bylo značně riskantní a do hlav „dolních 10 milionů“ by to vneslo nejistotu a chaos. Král má mít korunu a jezdit v Rolls Royce. Úvaha, zda krále vůbec potřebujeme, analogická vašemu dotazu, se řeší v nejednom království, například v Británii. Až jednou royalisté prohraji a Británie bude republikou, shledají, že se muselo mnoho změnit, aby vše zůstalo při starém: budou mít prezidenta. Prezident, takový „král light“, je cosi jako státní symbol, podobně jako prapor na střeše, hradní stráž a fanfáry z Libuše. No není to pěkné? Můžeme se shodnout na tom, že je to šaškárna a že to k ničemu není, ale to nemění nic na tom, že význam symbolů a rituálů je v lidské kultuře tak zásadní, že pokud nenastolíme anarchii, tak pouze vyměňujeme jeden symbol za jiný. Jednou je to opilec, jindy loutka, psychopat nebo zrádce. Už z toho historického výčtu prezidentů vyplývá že při jejich recyklaci, neřkuli zrušení, je třeba být velmi opatrný a neukvapovat se. Plebejcům neprospívá se za panstvo vydávat, ale rozhodně jim prospívá panstvo mít. Mundus vult decipi, ergo decipiatur (Svět chce býti klamán, nechť je tedy klamán).