7. 4. 2022
Vážený pane profesore,
někde jsem četl, že nějaký Asiat si chce splnit svůj sen a protože si nenašel živou partnerku - tak se plánuje oženit s robotkou. Myslíte si, že někdy věda v oblasti robotiky dokáže nahradit ženu (kromě sexu) tak, že se budeme moci s robotkou bavit o fotbalu a cenách piva, které nám naše milá naopak nebude zakazovat ale ochotně nás obslouží v nouzi lahváčem, či si koupíme robotku, která bude umět i kultivovaně se bavit, pakliže neholdujeme sportu a budeme se bavit o literatuře, či filmu? A jaký máte názor na Asimovovy 3 zákony robotiky?
S pozdravem Jamajčan
Nejprve si řekněme, co znamená „nahradit“. Lze například říci, že Hera může nahradit máslo, ale to neznamená, že je po všech stránkách rovnocenná. Takto pojímáno určitě robot dokáže nahradit ženu (i muže). Na tuto skutečnost se může rozšířit i současná benevolence v pojetí manželství, takže když se již někde prý lze provdat za sebe samu či za svého psa, proč ne za robotku. Sám ale cítíte, že je to jako s tou Herou a že se nedá mluvit o náhradě po všech stránkách rovnocenné. O fotbale a o cenách piva se můžete s umělou inteligencí bavit už dnes, ale moc pochybuji o tom, že se při tom u vás rozvine k umělému subjektu kvalitativně rovnocenné pouto jako k živé bytosti. Pokud jde o Asimova, připomeňme si, co jeho „zákony robotiky“ říkají: 1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo. 2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem. 3. Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním, nebo druhým zákonem. Tyto tři zákony byly později doplněny o další, stejně nerealistické. Sám Asimov upozornil, že by totéž mělo vlastně platit o každém nástroji a venkoncem i o člověku. A tady se vyjeví naivita utopisty, byť jinak geniálního. Lidé se mezi sebou často nesmyslně vraždí, používají k tomu nástroje, z nichž mnohé (např. drony) se svými vlastnostmi blíží definici robota a stvoří-li nějakou umělou inteligenci, nepochybně ji využijí k uspokojování svých potřeb a hájení svých zájmů, zákony nezákony. Jinými slovy, nejde o zákony přírodní (jako je zákon zachování hmoty a energie), ale o poměrně naivní zákony normativní (jak by co mělo být), jež sotva dojdou v reálném světě naplnění. Čím víc se umělá inteligence bude blížit té lidské, tím víc se bude od Asimovových zákonů vzdalovat. Takže věřím, že si s robotkou klidně popovídám jak o fotbale a pivu, tak o literatuře i filmu, ale nevěřím, že lidstvo bude prosto robotů, prostřednictvím nichž si ubližuje, když na to přijde. To není víc než přání otcem myšlenky – a ještě jen někoho. Pokud někomu vadí, že míchám dohromady roboty a umělou inteligenci, pak upozorňuji, že Nikola Kesarovski přidal ještě další „zákon robotiky“, který zní „Robot si musí být vědom, že je robot.“ To předpokládá, že robot zná definici pojmu, který se vztahuje na něho samého a má tedy cosi jako vědomí. Jistou parodií na Asimovovy zákony jsou „zákony“ podle Langforda: 1. Robot nezpůsobí zranění úřední osobě, ale zasáhne a zneškodní pachatele trestné činnosti. 2. Robot se podřídí příkazům pověřené osoby, kromě případu, kdy by příkazy byly v rozporu s třetím zákonem. 3. Robot hledí na zajištění vlastní bezpečnosti za využití smrtícího ozbrojení, protože sám o sobě je zatraceně drahý. A je vymalováno.