30. 9. 2021
Pane profesore,
pořád slýchám, jak jsme jako lidé motivovaní odměnou a jak “honíme” dopamin, který se nám vyplaví, pokud odměny dosáhneme. Můžete to prosím trochu osvětlit? Pokusy na myších ukázaly, že mnohem důležitější je tzv. SEEKING systém v mozku – potřeba, hledání, prozkoumávání. V tomto systému je dopamin zastoupen, ale jako hnací motor, a ne jako nějaká “čokoláda”, kterou nám mozek dá za odměnu. Např. myší samci vyplavuji dopamin během hledání otvoru klece, kde je receptivní samička, ale v okamžiku, kdy je otvor nalezen, dopamin se vyplavovat přestane. Totéž u jídla. Chováni přepne do “konzumační fáze”. Chápu to správně? Pokud tenhle – byť zjednodušený – příměr sedí, dá se předpokládat, že objevy, v minulých stoletích jsou důsledkem spíše tohoto SEEKING systému než systému “odměny”? Co jinak by hnalo Edisona dál přes spáleni 1,000 žárovek, Jamese Cooka přes nepřátelské domorodce, dobyti pólu, atd. Za připadnou odpověď děkuji. A.T., zahraničí
Vysvětlit úlohu dopaminu v mozku by vydalo na tlustou knihu, takže necelá stránka v Reflexu vyžaduje zjednodušení na samé hranici pravdivosti. V mozku jsou v podstatě čtyři dopaminergní systémy: mezolimbický, mezokortikální, nigrostriatální a tuberoinfundibulární. Ten první je nadměrně aktivní například u schizofrenie, čímž se zvyšuje odstup signálu od šumu. To má za následek přisuzování nadměrné důležitosti nepodstatným podnětům a zahlcování neuronální sítě zpracováním zbytečných informací. V psychopatologii se to projevuje poruchami myšlení. Mezokortikální systém je naopak důležitý právě pro motivaci (vůli) a emotivitu. Při jeho oblenění ochabuje vůle, nálada uvadá a narušeny jsou i kognitivní funkce. Nigrostriatální systém je důležitý pro řízení drobných pohybů. Při jeho narušení se objevují parkinsonské příznaky, zejména třes. No a ten poslední je důležitý z hlediska endokrinologického, protože dopamin je působkem, který na úrovni hypofýzy potlačuje výdej hormonu prolaktinu. Když dopamin potlačíte například některými léky, výdej prolaktinu a jeho hladina v krvi se nadměrně zvýší, což může mít za následek sexuální poruchy, u žen poruchy menstruačního cyklu a u obou pohlaví i výtok mléka z prsních žláz. Dopamin je také neuropřenašečem v kaskádě tzv. libostních struktur mozku (mj. nukleus accumbens), proto hraje důležitou roli v systému odměny. To se potvrdilo ve výzkumech, které zjistily častější určitou genetickou odchylku (alelu A1) dopaminového D2 receptoru u kokainistů a u závislých na alkoholu, heroinu, na nikotinu, na sladkém, na hracích automatech a u některých poruch osobnosti, což svědčí pro defektní funkci systému odměny u těchto osob. Defektní systém odměny inklinuje k vyšší potřebě stimulace, a tedy vyššímu riziku vzniku závislosti. Americký psychiatr Robert Cloninger před lety navrhl typologii osobnosti, jež byla v původní verzi třírozměrná. Na první dimenzi se hodnotila míra vyhýbání se potížím („harm avoidance“, cosi jako úzkostnost), na druhé vyhledávání nových podnětů („novelty seeking“, cosi jako hlad po nových zážitcích), a na třetí závislost na odměně, na tom, jak vás chválí a uspokojují („reward dependence“). Podle Cloningera se dopamin uplatňuje především v druhé dimenzi, což odpovídá vaší zmínce o „seeking“ systému. Mimo to se však ví, že hraje důležitou roli právě v systému odměny. Dopamin není hormon v pravém slova smyslu, je to v mozku jednak předstupeň v tvorbě noradrenalinu a jednak neuropřenašeč působící v systémech vybavených různými typy receptorů, jež mají velice různé funkce. Proto cokoli o něm řekneme, sice tak trochu platí, ale zároveň to není tak úplně pravda. Je to jako s vodou: žíznivým zachraňuje život, ale při povodních jej naopak ničí. Nejsou zlé nebo hodné neuropřenašeče.