17. 7. 2020
Vážený pane profesore,
dočetla jsem se v Echu, že světově proslulý chemik žijící v USA a nyní v Kanadě, Tomáš Hudlický, publikoval v prestižním německém vědeckém časopise Angewandte Chemie článek o rozvoji organické chemie, ve kterém mj. kritizoval klíč, podle něhož snaha o „začleňování“ a pozitivní diskriminace na podporu žen a menšin ve skutečnosti vědě (chemii) ubližuje. Článek byl však najednou bez varování stažen, dva editoři časopisu byli vyhozeni a řada členů redakční rady na protest odstoupila. Hudlickému, který učí na Brock University v kanadském Ontariu, prý hrozí sankce a vyhazov. Neznáme něco podobného z dob komunismu? Vy vědci k tomu mlčíte?
Marie Svobodová, Praha
Aféra je již myslím dosti známá, ale přesto stojí za to ji zde rekapitulovat. Rodiče Tomáše Hudlického uprchli před sovětskou okupací na Západ, kde Tomáš získal univerzitní vzdělání a stal se světoznámým chemikem, nota bene nedávno oceněným stříbrnou medailí Karlovy Univerzity za „vynikající služby organické chemii“. Jádrem skandálu je zřejmě myšlenka, vyslovená v Hudlického článku, že jakkoli bohulibé upřednostňování jedné skupiny lidí automaticky znevýhodňuje skupiny jiné. Jinými slovy, objevily se nové ideologie, jež ovlivnily náborové postupy, propagaci, financování a uznávání určitých skupin. Akceptace kandidátů na základě „rovnosti“ dané různými kvótami pro určité podskupiny, je kontraproduktivní, protože vede k znevýhodnění nejzajímavějších kandidátů a u mnohých je tak důležitější jejich sociální pozadí než to, čeho ve skutečnosti dosáhli. Tato praxe pak podle Hudlického výrazně ovlivnila formát přijímacích pohovorů a vedla ke vzniku povinných školení o rovnosti žen a mužů, inkluzi, diverzitě, diskriminaci apod. Časopis po několika protestech proti obsahu článku text okamžitě smazal a místo něj vyvěsil prohlášení o tom, že článek neměl nikdy vyjít a že názory v textu nereflektují hodnoty, jež tvoří pilíře moderní vědy. Hudlickému jeho text vyčetl také viceprezident domovské university Greg Finn, který uvedl, že se text rozchází s hodnotami Brock University. To zní výhružně a něco nám to připomíná. Hudlický k tomu údajně uvedl „Posouváme se zpět do dob kalvinismu (…)! Vyjádřil jsem pouze svůj názor a (…) hon na čarodějnice se už rozjel.“ Jinde říká „Divný svět. Člověk přežil komunismus, a teď je to už i tady“. Ale světová karta jako by se obracela: zatímco mnozí kolegové na Západě už se bojí (ano, bojí) čeští kolegové nemlčí. Zatím je tu ještě svoboda (i když jak dlouho ještě asi?). Prorektor UK Jan Konvalinka v reakci na události kolem inkriminovaného článku v otevřeném dopise prezidentovi Brockovy University mj. napsal: Prof. Hudlický se ve svých názorech jistě může mýlit. Bohužel to nemáme jak zjistit, protože jeho článek z webu časopisu zmizel. (…) Překvapivě není ani na stránkách Brockovy univerzity, přestože jsou [v něm uvedené názory] vedením univerzity tvrdě kritizovány. (…). Názory mohou a mají být zpochybňovány (…) nebo vyvraceny, ale nikdy by neměly být umlčovány. (…) Svoboda projevu je nejcennější ze všech svobod, protože bez ní nelze žádné jiné svobody bránit. Rodina Tomáše Hudlického uprchla na své cestě za svobodou (…) z komunistického Československa (…). Bylo by ironické a velmi znepokojivé, kdyby Tomáše Hudlického v Kanadě umlčel ten samý tlak cenzury a netolerance, který ho vyhnal z jeho vlasti. Konvalinkovým dopisem inspirované prohlášení na podporu svobody projevu podepsalo také mnoho členů Učené společnosti ČR, takže nebojte se, nemlčíme. Odkazy na zdroje informací, včetně původních, najdete na hoschl.cz/EAT1