14. 5. 2020
Dobrý den, vážený kolego,
jsem amatérský psychiatr, jako každý Čech a i někteří Slováci. V poslední době se objevují výroky premiéra, které vzbuzují mou odbornou pozornost: teď třeba čtu na internetu zmínku o jeho veřejném prohlášení, že zaplatil opravu Muzea, Karlštejn a další. Už dříve zmínil, že europoslanci, kteří ho naprášili u Evropské komise, jsou vlastizrádci. A tak dále, uvádím jen dva nejvíce markantní. Premiérovy výroky znám jen z doslechu. Přesto vyvozuji, že tu dochází ke scelení osobnosti (užívám tohoto termínu v protikladu běžného "rozpad osobnosti"). Jen mám pochybnost, s čím nebo s kým se sceluje. Jestli s institucí, s českým státem (zaplatil opravu Muzea, europoslanci vlastizrádci), nebo s historickou osobností, protože Karlštejn zaplatil císař německý, král český etc., etc., blahé paměti Otec vlasti Karel toho jména čtvrtý. Prosím, vážený kolego, sdělte mi svůj názor, zda skutečně může jít o poruchu, nebo se subjekt profesionálně ztotožňuje s tím, co má zastupovat, nebo se prostě jen přeřekl, porušil větnou vazbu. S úctou Tomáš Bystřický
Jako živočichové jsme vybaveni technikami vyrovnávání s náročnými životními situacemi. Náročné situace jsou např. stres, frustrace a konflikt. Techniky vyrovnávání můžeme rozdělit zhruba do dvou klastrů (trsů): jedny jsou odvozeny od prosté agrese (přelez, přeskoč, nepodlez), druhé od úniku (vytěsnění, popření). K těm prvním patří také projekce nebo identifikace. Nic z toho nesouvisí s rozpadem či „scelením“ osobnosti. Naopak, jsou to adaptivní mechanismy, které dotyčnému pomáhají zvládat náročné situace a překonávat vlastní těžkosti. Identifikace je ztotožnění se s nějakou silnější, úspěšnou figurou, jejíž šťastnější status tak přejímáme, což je hojivé. Ve škole mne šikanují, posmívají se mi, kradou mi věci, mlátí mne. Zajdu do kina na Ramba, který pobije všechny padouchy a zloduchy a já vycházím z kina spolu s ním chůzí o široké bázi, kolty zavěšené nízko u pasu, sebevědomí o dva stupně výš. Mechanismus identifikace je širokospektrý a do určité míry souvisí též na jedné straně s fixací na někoho úspěšného a na druhé straně s užitím pluralis majestaticus (Rx 48/2019), jímž se zřejmě naznačovala jakási sdílená zodpovědnost („já a bůh“ nebo v lepším případě „já a mí rádcové jsme se rozhodli“). Čili buď si ztotožněním s někým jaksi nárokujete i podíl na jeho zásluhách, nebo naopak ředíte svou zodpovědnost („my si s manželem myslíme, že“). Plurál také může být projevem rozpaků z uvedených tvrzení a neochoty se k nim sám plně hlásit. Rozšířené já používají také často maminky, když u doktora mluví za dítě („dneska jsme měli teplůtku“, „bolí nás bříško“). Pokud jde o připisování si cizích zásluh, může jít o narcistickou zkratku, která je ovšem i jinak obvyklá. Také se říká, že Karel IV postavil Karlův most či Hladovou zeď na Petříně, i když se samozřejmě předpokládá, že tam nepoložil ani kámen. Je to pro všechny ulehčující zjednodušení, jež usnadňuje komunikaci a pro panovníka a jeho stoupence je navíc libozvučné. Nejde ani o poruchu, ani o přeřeknutí, jde o zkratku, jež se u některých veřejně známých osobností a v některých situacích vyskytuje častěji než u jiných. No, a protože i veřejně známé osobnosti často slouží jako identifikační vzory, mají své fanoušky, kteří jim stavbu čehokoli bez mrknutí oka rádi připíšou, a odpůrce, kteří jim neodpustí ani změkčené zájmeno.