5. 3. 2020
Vážený pane profesore!
Dovoluji si obrátit se na Vás s prosbou o vyjasnění hranice mezi leností a obsesí. Zatímco někdo se štítí dotknout se madel nebo kliky, moje matka má chorobný odpor k čistění zubů, což skončilo parodontózou a ztrátou zubů. Několik let užívá antidepresiva, ale o možných příznacích obsese se nikomu nesvěřila, svůj odpor k čistění zubů bere jako charakterovou vadu, za kterou se i stydí. Dříve jsem to i já považovala za lenost, dnes mě však napadla myšlenka na možný projev obsese či jiné duševní poruchy. Ale ať už je příčina toho, že o své zuby přišla, jakákoliv, nerozumím postoji zdravotní pojišťovny. I kdyby si ztrátu zubů způsobila nedostatečnou ústní hygienou sama, tak proč se podobně striktně neposuzují i ostatní "nedbalostní" újmy na zdraví? Proč různým motorkářům, skokanům do mělkých vod, boxerům, ale třeba i kuřákům, alkoholikům a jiným hazardérům se zdravím, zdravotní pojišťovny jejich nákladnou léčbu hradí, zatímco u ztráty zubů tak nečiní, byť příčiny ztráty nemusí být jednoznačné. Předem děkuji a zdravím.
Šárka N.
Zprvu jsem si myslel, že se ptáte hlavně na příčinu nečištění zubů u Vaší matky. Později jsem pochopil, že pojišťovna Vaší matce péči o zanedbaný chrup odmítla uhradit a Vás napadlo, že by to bylo obzvlášť nespravedlivé v případě, že by příčinou onoho zanedbání u Vaší matky byla psychiatrická porucha, nikoli její nedbalost. Ba co víc, že ve světle úhrad léčebných nákladů různým hazardérům je takový postoj pojišťovny s podivem i v případě, že maminka na své zuby prostě jenom kašlala. K tomu prvnímu připomeňme, že vztah mezi stavem chrupu a duševním zdravím je obousměrný. Zkažené zuby a parodontóza snižují sebevědomí, společenské uplatnění, zhoršují mezilidskou komunikaci (zápach z úst, šišlání) a se zánětem dásní spojení mikrobi se mohou šířit po těle a jejich toxiny se mohou dostat i do mozku. Poslední výzkumy dokonce ukazují na možnost, že jeden z těchto patogenů, Porfyromonas gingivalis, se vyskytuje v mozku nemocných s Alzheimerovou nemocí a proteázy, které produkuje, tzv. gingipains, mohou souviset s produkcí amyloidu, jehož hromadění představuje jednu z patologických změn v mozku těchto pacientů. Naopak, při duševních poruchách, jako je deprese (Vaše matka užívala antidepresiva), demence nebo schizofrenie, nemocní často svůj chrup, jako ostatně i jiné věci, zanedbávají. K tomu přistupuje jeho ničení jak vysycháním dásní, tak vinou pohybových poruch (tzv. tardivních dyskinéz) po některých medikamentech. Při obsedantně-kompulzivní poruše však může dojít i k poškození dásní a chrupu nadměrnou „péčí“, drhnutím zubů a dásní, flosováním a tudíž poraněním a ničením přirozené obrany sliznic a skloviny. Chrup trpí nedostatkem kalcia a sliznice překyselením i u mentální anorexie. A konečně, dentální fobie je patologický strach ze zubaře, jenž také vede k zanedbání chrupu. Existuje i odontarrupofobie, strach z čištění zubů, ať už spojený s nesnášenlivostí pohybů a zvuků kartáčku nebo s představou, že se tak po těle a po členech rodiny rozpráší bakterie nebo že se chrup a dásně poraní. Pokud jde o tu pojišťovnu, máte pravdu, až na to, že úhradu péče o chrup lze předem vázat na povinnost chodit na preventivní prohlídky. Kdyby se však podařilo prokázat, že příčinou zanedbání chrupu byla u Vaší maminky duševní porucha, pak by to byla zajímavá kauza pro soud, který by mohla i vyhrát. Neberte mne však za slovo, neboť cesty spravedlnosti jsou ještě nevyzpytatelnější než cesty Páně.