6. 2. 2020
Vážený pane profesore,
životní situace mě donutila obrátit se na Vás jako jednu z nejvýznamnějších kapacit v oblasti duševního zdraví s otázkou, proč musí i duševně nemocní lidé dostávat léky s příbalovými letáky, které je informují o všech možných i nemožných vedlejších účincích. Mám duševně nemocnou sestru s Dg. trvalá porucha s bludy a je proto již od roku 1982 invalidní. Celou tu dobu odmítá užívat patřičné léky, protože si vždy přečetla příbalový leták a z něj si vyvodila, že žádnou duševní chorobou netrpí a při případném částečném užívání po krátkém čase vždy zjistila, že má popsané vedlejší účinky. Rovněž odmítá navštěvovat psychiatrickou ambulanci. Podle mého názoru by v podobné situaci pomohlo těmto pacientům nedávat léky s příbalovými letáky a docílit tak jejich užívání, které bezpochyby je alespoň částečně účinné. Informace v příbalových letácích jsou především v zájmu farmaceutických firem, aby je chránily před případnými žalobami, a nikoliv v zájmu pacientů. V případě mé sestry se tak 38 roků nepodařilo provést léčbu účinnými léky, stát vynaložil prostředky na invalidní důchod a sestra nyní ve věku 83 let je stále nemocná se všemi dopady na ní a její okolí. S úctou Tibor Horoščák, Brno.
Kdybychom se nechali děsit příbalovými letáky, nemohli bychom spolknout ani acylpyrin při chřipce. Mezi jeho nežádoucími příznaky se v letáku uvádějí: tlak až bolesti v epigastriu (nadbřišku), nauzea (nevolnost), zvracení, a to i krve, meléna (krev ve stolici) či okultní (skryté) krvácení do trávicího ústrojí, žaludeční a dvanácterníkové vředy a perforace (protržení střev). Také kožní reakce jako ekzém, erytém (zarudnutí), urtika (kopřivka) a bronchospazmy (křeče průdušek). U dětí je po acylpyrinu riziko vzniku Reyeova syndromu, což je smrtelné onemocnění, jež působí četná poškození mnoha orgánů, zvláště mozku a jater. Po acylpyrinu se také může vyskytnout poškození ledvin, retence (zadržování) kyseliny močové, závratě a tinitus (zvonění v uchu). A to je pouhý acylpyrin! Tohle všechno je vskutku důsledek alibismu farmaceutických firem, jež byly terčem stále rostoucího množství žalob, zejména v Americe. Odvrácenou stranou této „férovosti“ je však jev, který popisujete, a který je zhruba od 60. let minulého století označován jako nocebo. Nocebo efekt je podobný jev jako placebo efekt (psychologické působení podaného léku), jenže v tomto případě se nevyskytují příznaky prospěšné, nýbrž škodlivé. Až potud máte pravdu, zejména v případě psychotických pacientů, kteří nemají náhled na vlastní onemocnění a dosáhnout jejich spolupráce je někdy téměř nadlidský úkol i v případě, že by ten který medikament byl zcela neškodný. Potíž je však v tom, že zrovna porucha s bludy je vůči jakékoli léčbě tak jako tak značně odolná, takže by stejně k žádnému zázraku nedošlo. Krom toho v dnešní době si každý najde informace kdekoli jinde, takže i kdyby se příbalové letáky pacientům zapřely (ponechme teď stranou etickou stránku věci), stejně by si rychle každý našel příslušné informace na internetu, takže by se „nocebo efekt“ jen malinko zkomplikoval, ale rozhodně by nevymizel. K tomu připočtěte všelijaká pacientská fóra, kde se příslušníci různých názorových bublin vzájemně utvrzují v tom, co stejně dávno předem vědí, a to včetně přesvědčení, že „prášky jsou jedy“. Takže suma sumárum to vyjde na stejno a je úplně jedno, jaký seznam nežádoucích příznaků na nás z krabičky vykukuje. Asi nejrozumnějším řešením této svízele je pravdivé a poctivé informování pacienta se všemi pro i proti, včetně toho, co si zde o nocebo efektu píšeme.