12. 9. 2019
Vážený pane profesore,
zajímá mě Váš názor na míru důležitosti textu písně pro to, aby se stala hitem. Dnes sice značná část populace ovládá angličtinu natolik, aby porozuměla alespoň zhruba textu, ale v době komunismu tomu tak nebylo, a přesto byly nesmírně populární písně, založené vysloveně na textovém obsahu, jako např. Dylanovy songy či některé hity od Beatles. Naznačuje tento jev, že pro to, jak píseň vnímáme, je text vlastně nedůležitý, rozhodující naproti tomu je melodie, rytmus, instrumentální a vokálový projev, věhlas interpreta a u textu pak jen jakási bezobsažná libozvučná slova, která souzní s melodií? Lze tímto vysvětlit např. davovou reakci obecenstva při koncertech u tzv. balad (Metallica, Nazareth), kde porozumění textu je oříškem i pro zdatného angličtináře a kde si každý jednotlivý posluchač možná projektuje do písně svůj vlastní příběh?
Děkuji. Rodan Folwarczny, Český Těšín
Vztah mezi melodií a textem je zajímavým zdrojem inspirace mimo jiné i pro medicínu. Slavný americký neurolog Oliver Sacks ve své Musicophilii upozorňuje, jak zajímavým nástrojem se může melodie coby nosič textu stát i v neurologii. Líčí, jak pacienti s Alzheimerovou demencí, kteří už třeba ani nevědí, kde jsou a nepoznávají své nejbližší, když se dají do zpěvu, mnohdy si k velkému překvapení okolí vybaví i poměrně dlouhé texty. Podobným facilitátorem (usnadňovačem) paměti je tanec. Zpěv se také používá v jedné z logoterapií některých druhů koktavosti. Když si vyslovení určité myšlenky zpomalíte tím, že je „posadíte“ na nějakou melodii, stane se odolnějším vůči zakoktání, čehož se mnohdy s úspěchem dá léčebně využít. Operní zpěváci vám potvrdí, že si rozsáhlé texty celých oper v několika jazycích pamatují díky melodiím snáze, než činoherní herci své texty. Ti si ovšem zase vypomáhají různými obrazy a představami, které si s textem asociují, což jim do určité míry nahrazuje ony melodické nosiče. Pro to, že hit dělá v drtivé většině melodie a nikoli text, svědčí několik okolností. Zaprvé, poezie – a tedy texty samotné – nikdy nedosahují popularity písňových hitů. Za druhé, celosvětové hity (Beatles, Abba, dnes rock, techno, aj.) přivádějí do varu publikum po celé zeměkouli bez ohledu na to, zda rozumí či nerozumí jejich textu. Připomíná mi to příhodu z dětství, kdy jsem se kamarádky Dašenky na vesnici, kam jsme jezdili, zeptal, jakou písničku má nejraději ze všeho. Bez zaváhání odpověděla „Hej, džus od Bítls“. A to je třetí argument: melodie vám umožní představit si pod tím či oním textem cokoli, co je vám blízké. Takže „Triky a pověry“ klidně nahradí „Ricchi e Poveri“ a je to úplně jedno. A pokud jde o básníky typu Karla Kryla, jejich tvorba někdy dojme zástupy obdivovatelů, ale nikdy se nestane světovým hitem. Mimochodem neznalost jazyka či neporozumění textu je v tomto případě mnohdy výhoda: umožňuje milovat umělecké dílo v jeho nejčistší podobě, asi jako latinská mše. Prostému lidu zněla majestátně, ale její překlad do češtiny to kouzlo do určité míry zbořil.