1. 8. 2019
Vážený pane doktore,
při četbě knihy Zpovědník vrahů jsem byl příjemně překvapen, že u nás prakticky nedocházelo ke zneužívání psychiatrie v době totality (na rozdíl od SSSR) . Co ale pokládám za alarmující pro tehdejší epochu, bylo neomalené hrubiánství ze strany některých primářů, o čemž jste se kdysi zmiňoval i Vy v pořadu Zátiší. S. Hubálek ve výše zmíněné knize (https://www.kosmas.cz/knihy/175446/zpovednik-vrahu/ ) popisuje svou neblahou zkušenost s jistým primářem z Horních Beřkovic. Rád bych věřil, že takoví lékaři náleží k již dávno vyhynulému druhu, byť si nejsem tak úplně jistý. Patří neomalení a obscénní primáři k vyhynulému druhu? Podotýkám, že nenarážím jen na arogantní tykání vůči svým mladým kolegům.
S úctou M. Možný
Kolega Hubálek celou záležitost ve své knížce uzavírá s tím, že české psychiatrii za normalizace by se mělo dnes spíše poděkovat za to, jak pomáhala disidentům vystavováním modrých knížek a invalidních důchodů. Jako jediného politického aktivistu, vůči kterému moc u nás skutečně zneužila psychiatrii, uvádí Augustina Navrátila, jenž po výzvě v devadesátých letech, aby si podal stížnost proti někdejšímu držení na psychiatrii v Kroměříži, řekl, že tak neučiní, protože se tam k němu chovali hezky, měl samostatný pokoj, psací stroj a léky dostával jen ty, které si sám přál. Neomalený beřkovický primář, na kterého se ptáte, se podle Hubálka nedopouštěl žádných zvěrstev na pacientech, ale byl z dnešního hlediska pouze politicky nekorektní a prostoduše vulgární, nic víc. Ovšem pokud jde o neomalené a obscénní primáře, ti bohužel k již dávno vyhynulému druhu nepatří. Vždycky tady byli, jsou a budou. Podobně jako neomalení a obscénní politici, policajti, učitelé, podnikatelé a kdokoliv jiný….Intelekt a schopnost našprtat na medicíně tlusté knihy nikoho ještě nečiní lepším a nechrání ho před neomaleností, obscénností a bezcharakterností. Osobnost je mnohorozměrný koncept a to, že někdo v něčem vyniká, ještě zdaleka neznamená, že by nemohl v něčem jiném být naopak velice defektní. Ostatně naše citlivost k různým projevům chování je výrazně vázaná na dobu, okolnosti a prostředí, takže některé výroky, považované před padesáti lety za zcela korektní, by dnes bez skandálu neprošly, a naopak, vulgarismy, zejména ze sexuální oblasti, kterých je dnes plná literatura, film a televize, by v téže době neprošly ani nejzákladnějším sítem společenské přijatelnosti. To mne přivádí k upozornění, že ačkoliv psychiatrie obzvlášť přitahuje jak pokusy o zneužití, tak různé oborové odpůrce, výše uvedené jevy jsou univerzální. Vulgární a neomalení primáři se najdou jak v chirurgii či urologii, tak na interně nebo gynekologii. Snad jen dětští lékaři jsou poněkud jiní, oborem vyselektovaní k ohleduplnějším projevům v rámci své profese. Ponížení a nedostatku respektu k lidské důstojnosti a jemnocitu se téměř bez výjimky můžete dočkat ve všech oborech medicíny. S trochou nadsázky se říká, že medici se dělí na zdravé a bláznivé. Ti zdraví, pokud jsou pilní, liší se co do přístupu. Ti milí se dělí na ty, kdo nesnáší dospělé, a ti jdou na pediatrii. Ti, kdo nesnáší děti, jsou na internu. Z těch, kteří nejsou dost milí, jdou někteří na chirurgii a zbylí se dělí na ty, co dávají přednost spícím pacientům (anesteziologové), případně mrtvým (patologové). Pokud nejsou pilní, dělí se na ty, co se bojí světla (rentgenologové) nebo naopak tmy (očaři, kožaři). No a ti blázniví buď mají trpělivost (psychiatři) nebo nemají (záchranáři). Vidíte, že ve zvláštnostech máme nadrobeno všichni.