30. 5. 2019
Pane doktore, zaujala mě otázka pana Dubenského a Vaše odpověď, která se týkala pirátů na našich silnicích (RX 18/2019). Vaše charakteristika – respektive typologie řidičů a jejich aut – je vtipná, ale postrádám v ní odpověď na to hlavní, co tazatel zdůrazňuje: Jak si vysvětlujete, že právě naši řidiči jsou takoví „blázni“? Například vozidla BMW řídí ve Spolkové republice poměrně seriózní lidé, ale u nás tytéž vozy – byť ojetiny – blázniví mladíci. Jinak s panem Dubenským naprosto jako žena souhlasím, že ti střelení řidiči na silnicích skutečně musí být zakomplexovaní: malou sebedůvěru v sexu si vyvažují drzostí na silnicích. Jsou mně pro smích – chudáčci!!! M. Buskovičová, Štětí
Nevím, zda rozdíl mezi silničním pirátstvím u nás a například v sousedním Rakousku je dán „bláznovstvím“ řidičů, nebo naopak rozdílem v podmínkách, jež v té které zemi panují. Sázím na druhou možnost. Argumentem pro ni je zejména to, že i naši řidiči, jakmile přejedou hranice do Rakouska, okamžitě zkrotnou. A do jisté míry to platí i naopak, tu a tam se u nás nějaký ten Nizozemec či Němec na silnici taky pěkně utrhne ze řetězu. Ti lidé totiž mají neurčitý pocit, že tady si to hulvátství mohou jaksi dovolit, zatímco venku nikoli. Prapříčinou je zřejmě nedávná historie podmínek, v jakých se naše silniční chování utvářelo. Velká a silná auta se sem začala ve větší míře dostávat až po revoluci v roce 1989. To byla zároveň doba nástupu divokého kapitalismu více méně bez pravidel, jež se teprve začala se zpožděním utvářet a s ještě větším zpožděním jejich dodržování vynucovat. Navíc náš systém postihu je stále neobyčejně těžkopádný a zdlouhavý. Snad jen u špatného parkování se doba od prohřešku k postihu nyní zkracuje na míru, jež hříšníkovi umožní ještě vnímat nějakou souvislost mezi přestupkem a trestem. Jinak se soudy vlečou roky a tresty ztrácejí svou účinnost.
Právníci vědí, že obecně není z výchovného hlediska důležitá ani tak výše trestu, jako spíše jeho bezprostřednost. A to u nás nefunguje, proto se není moc co divit. Naproti tomu třeba v sousedním Německu už před mnoha lety, vlastně desetiletími, podléhalo dosti vysokému trestu i vulgární gesto. Policie je důsledná, nekompromisní a trestá poměrně rychle. V takovém prostředí si každý dobře rozmyslí svou agresivitu neovládat, pakliže ji ovládnout jen trochu může. A naopak, národové, kteří nejsou o nic lepší než my, si k nám často přijedou zařádit, ať už na silnicích, nebo v barech. Situace se sice přece jenom mění k lepšímu, ale trvalo to desetiletí. Že to takhle nějak asi bude, ukazují statistiky. Nejvíc mrtvých na našich silnicích, pokud vím, bylo v roce 1994 (do 30 dní po nehodě zemřelo na silnicích 1637 lidí), loni to byla „jen“ asi třetina (565). Každopádně ale v zemích s účinnějšími, tj. spravedlivějšími a včasnějšími postihy, jakými jsou Rakousko a Německo, je mrtvých méně, o tradičně nízké nehodovosti ve Skandinávii ani nemluvě.
Nu, a pokud jde o ty psychologické důvody, svádět všechno na zamindrákovanost v sexu je příliš zjednodušující. Jde spíš o agresivitu jako povahový rys a tu mohou často vykazovat i úspěšní sexuální predátoři. Předjedou vás, vztyčí ukazováček, vybrzdí vás a nakonec třeba ještě znásilní. Ale nebojte se, takových u nás nejspíš není o nic víc než v zemích, proti nimž jsou naše silnice hřbitovy. Stačí upravit podmínky.