14. 3. 2019
Některé psychické procesy, odrážející se v myšlení, chování, prožívání a vztazích s okolím, znesnadňují fungování jedince ve společnosti.
Vážený pane profesore,
duševní poruchy mají zřejmě nějaký společný základ (možná i evolučně daný), pozoruji však ve společnosti tendenci označovat některé jedince jako psychiatrické pacienty a přidělovat jim rychlou laickou diagnózu, kdy jeden člověk může mít podle pohledu „jedna paní povídala“ zároveň schizofrenii, psychózu, depresi, neurózu aj. Především mě zaujala laická diagnóza „mánie“, čímž asi lidé myslí maniodepresívní psychózu. Na první pohled je to úsměvné, ale často jde o agresivitu, vylučování, případně šikanu. Základem je zřejmě neznalost a nedostatečné vzdělání většinové společnosti. Můžete tedy alespoň v hrubých rysech laikům vyjasnit základní rozdíly v duševních nemocech?
Děkuji a přeji hezký den, Sofie Barošová
Bude to sice možná trochu nuda, ale asi prospěšná, protože nejste sama, kdo čas od času volá po krátké a výstižné osvětě, co to vlastně duševní poruchy jsou. Tak předně, dělí se na onemocnění a stavy (postižení). Mezi onemocnění patří poruchy, jež mají u člověka, který původně jejich příznaky nevykazuje, nějaký začátek, průběh a konec, ať již jakýkoli. Naproti tomu stavy se projevují ruku v ruce se zráním jedince asi tak jako jeho charakter, povaha či tělesné charakteristiky.
Onemocněním je třeba schizofrenie nebo depresívní či úzkostná porucha, stavem je porucha osobnosti (psychopatie), mentální retardace nebo porucha sexuální preference (parafilie), například pedofilie či sadomasochismus. Zvláštní skupinou jsou alkoholové a drogové závislosti, jež rovněž nejsou chorobou v pravém slova smyslu. Kdyby alkoholismus byl pouze chorobou, bylo by opíjení v knajpě jejím příznakem a vyžadovalo by neschopenku, u chroniků invalidní důchod. Sama cítíte, že by to nebylo úplně dobře. Příznaky duševních poruch se dělí na kvantitativní poruchy vnímání, myšlení či emocí, které známe i z normy, a kvalitativní, jež se v normě běžně nevyskytují.
Mezi ty první patří smutek, beznaděj, ztráta vůle, nespavost, nechutenství, úzkost aj., mezi ty druhé třeba bludy nebo halucinace, případně delirium, jež je spojeno i se ztrátou orientace časem, osobou a situací. Onemocnění, u nichž se vyskytují kvalitativní poruchy, jsou převážně psychózy. Psychóza je závažné duševní onemocnění charakterizované ztrátou kontaktu s realitou, která je buď chybně vnímána (halucinace, iluze), nebo zpracována (bludy). Mezi psychózy se řadí například schizofrenie nebo porucha s bludy (paranoia).Naproti tomu neurózy oplývají příznaky (úzkostí), jež všichni známe z normy, a jsou pouze chorobně vystupňovány. Dnes se šmahem označují jako úzkostné poruchy a patří mezi ně generalizovaná úzkostná porucha (příčina není na první pohled ani známá, ani srozumitelná), sociální úzkostná porucha (extrémní „tréma“), specifické fobie (strachy, třeba z pavouků, z prostoru – agorafobie), panická porucha (záchvatovitá úzkost), obsedantně kompulsívní porucha a posttraumatická stresová porucha, která je jasně způsobená nějakým hrůzným zážitkem.
Někde na pomezí je bipolární porucha (maniodepresivita), jež může, ale nemusí nabývat psychotické hloubky. K tomu přistupují demence, jež jsou dány organickým postižením mozku, ať už nějakými „jedy“ (například tukovými rozpustidly, alkoholem), nebo poruchami cévního zásobení („skleróza“) či degenerací a úbytkem mozkové hmoty (Alzheimerova demence). O závislostech a sexuálních poruchách už byla zmínka. Je toho mnohem víc, ale jako hrubá osnova, do níž lze vetkávat další poznatky a informace, by to snad pro tentokrát mohlo stačit.