13. 9. 2018
Dobrý den, pane profesore,
moc ráda bych znala Váš názor na manželské svazky mezi vzdálenějšími příbuznými (např. prabratranci a prasestřenice - jev tak častý v muslimských zemích) a prokázání zvýšené pravděpodobnosti/předpokladu onemocnění psychickou poruchou (psychóza, schizofrenie) u dětí počatých z takových manželských svazků.
Jeden příklad z mého blízkého okolí, kde manželský pár (sezdán po domluveném sňatku v rámci příbuzenského vztahu) zplodil 4 děti. Dva z nich v dospělosti onemocněli psychózou (odmítají se léčit a svým paranoidním chováním terorizují své nejbližší), třetí syn se zastřelil, a čtvrté dítě – dcera, zplodila dceru s lehkou formou duševní retardace, která zemřela v 17ti letech na následky popálení - údajně nešťastná náhoda. Existují studie, které by potvrdily moji domněnku, že dohodnutá příbuzenská manželství v muslimských zemích vysoce zvyšují riziko onemocnění duševní chorobu? Anebo je v muslimských zemích psychiatrie stále ještě takové tabu, že se tyto choroby ani nedají monitorovat natož vědecky studovat? Má osobní zkušenost z dlouhodobého pobytu v muslimských zemích (Asie a Afrika) totiž potvrzuje spíše variantu nevyspělosti psychiatrické péče v těchto zemích.
A propos, nemyslíte si, že řada příslušníků tzv. Islámského státu trpí psychózou? Předem moc děkuji za Váš názor a za všechny Vaše příspěvky v Reflexu, na které se každý týden těším.
S pozdravem H. Šlechtová
Riziko, že se geny pro nějakou chorobu dostanou v další generaci do homozygotní konfigurace (tj. potomek je „koupí“ jak od maminky, tak od tatínka), stoupá s mírou příbuznosti. Křížení mezi příbuznými se říká inbreeding a jeho důsledky si umí ověřit každý chovatel. Na jednu stranu „čistá rasa“, na druhou stranu vyšší choulostivost a riziko různých genetických poruch. Studie, na které se ptáte, v některých případech Váš názor potvrzují, v jiných nikoli, protože věc je složitější, než se zdá. Například v Iránu je dost vysoký výskyt duševních poruch. Iránští kolegové kolem Maryam Hosseinpourové publikovali předloni studii, ve které porovnávali u 156 mediků, jejichž rodiče jsou pokrevní příbuzní, a 156 kontrolních studentů výskyt některých duševních poruch podle míry příbuznosti rodičů a nenašli rozdíl (J Clin Diagn Res. 2016 Nov;10(11): GC01–GC04). Zvýšený výskyt duševních poruch v Iránu není podle nich tedy způsoben příbuzenskými sňatky, ale něčím jiným. Naproti tomu studie z muslimské univerzity v Uttarpradéši (PLoS One. 2014; 9(10): e109585) dospěla testováním 408 dětí k nálezu významně vyššího výskytu mentální retardace u dětí vzešlých z příbuzenských sňatků v porovnání s nepříbuzenskými. Autoři to vysvětlují tím, že ve vývoji mozku se uplatňuje jednak tzv. pleiotropie, kdy jeden gen se týká rozličných rysů, a jednak polygenicita, kdy jeden rys (projev) je způsoben vícero různými geny. Uplatnění genů ve vývoji mozku je tedy spíše obecné, což ovšem zvyšuje riziko chyb při pokrevních svazcích. To do určité míry platí asi i pro schizofrenii, jak ukazuje studie z Kataru na 1184 pacientech (Ment Health Fam Med. 2012 Dec; 9(4): 241–248). Všimněte si však toho, že studie ověřují vliv pokrevních sňatků na výskyt duševních poruch uvnitř muslimské kultury, nikoli mezi kulturami, jak naznačujete vy. To totiž dost dobře nejde, protože na duševních poruchách se v různých společenstvích podílejí různé vlivy a nelze míchat hrušky, švestky a jablka a srovnávat nesrovnatelné. Někde se při mentální retardaci uplatňuje více inbreeding, jinde zase alkohol, jehož konzumace těhotnými matkami u nás si s inbreedingem v tomto nezadá. Navíc úroveň péče a možnost duševní poruchy zjišťovat je skutečně velice různá, jakož i metodika a kvalita sběru dat. Jsou to tedy odborné ohledy, nikoli politická korektnost, co by nás mělo brzdit v ukvapených závěrech a zjednodušených interpretacích. Podobně je tomu i s otázkou psychotičnosti příslušníků Islámského státu. Dokud nezjistíme opak, neměli bychom zlo omlouvat tím, že ho budeme medicinalizovat. Fanatik je prostě fanatik, nikoli pacient.