26. 10. 2017
Pane doktore,
dost jsem četla o mentální anorexii a bulimii a umím si tyto poruchy docela dobře představit, protože moje neteř tím trpí (přechází od jedné ke druhé). Ale nedávno jsem slyšela pojem ortorexie a nechápu, co se tím vlastně myslí. Mohu se na to tedy tady zeptat?
S pozdravem Jana Košíčková
Anorexie (z řeckého an = chybění, nedostatek a orexis = chuť) je nechutenství a je to příznak nespecifický, který ještě nemusí znamenat mentální anorexii, spíše může signalizovat nějakou tělesnou či metabolickou poruchu, otravu, infekci, vyčerpání. Naproti tomu mentální anorexie je psychiatrická porucha, pro kterou je typické dlouhé trvání, úbytek hmotnosti pod normální váhu (o více než -15% či pod index tělesné hmotnosti BMI≤17,5), pokroucené vnímání vlastního tělesného schématu (připadá si sám/sama sobě tlustý/á navzdory vychrtlosti), manipulace s jídlem (zvraceči a projímadláři), posedlost štíhlostí a další příznaky. Pro více informací doporučuji např. www.healthyandfree.cz. Bulimie spočívá v záchvatovitém přejídání s následným sebemrskačským zbavováním se „kalorií“ zvracením, vyvoláváním průjmu, užíváním preparátů na hubnutí a cvičením. Nastupuje mezi 13. a 18. rokem věku, převážně u dívek, někdy i později, a to i u mužů. Výraz pochází z latiny (būlīmia), kam se dostal z řečtiny jako složenina z βους = býk a λιμός = hlad, čili „býčí hlad“. Obě poruchy jsou jakýmisi extrémy na kontinuu potravového chování a nejen, že se vzájemně nevylučují, ale přecházejí jedna v druhou a zhusta se vyskytují pospolu. AN se tak dělí na nebulimický (restriktivní) typ a bulimický (purgativní) typ, kdy v prvním případě se příjem potravy omezuje, ve druhém se navíc dotyčný/á potravy různými manipulacemi zbavuje, často z pocitů viny za přejedení. K tomuto kontinuu dnes přistupují ještě dvě další poruchy, jež se zatím nedostaly do oficiálního seznamu nemocí: ortorexie a bigorexie. To první je patologická závislost na zdravém stravování a biologicky čisté stravě. Postižení jedinci úzkostně sledují původ a složení potravy, konzumují výhradně biopotraviny, odmítají jak běžné potraviny obsahující různé přísady („éčka“) či konzervanty, tak i produkty z geneticky upravovaných surovin. K ohroženým skupinám patří fanatičtí vegani, vyznavači raw food (syrové stravy), makrobiotiky a všelijakých exotických diet. Ortorektici jsou zdravým stravováním přímo posedlí, trpí pocity viny při porušení svých stravovacích zásad a často si tímto způsobem řeší nějaké osobní problémy. Bigorexie je určitou formou strachu ze špatného vzezření (ochablosti, tučnosti, nevypracovanosti těla) – dysmorfofobie. Také se někdy označuje jako Adonisův komplex. Bigorexií trpí převážně muži, kteří pak tráví celé dny v posilovnách, ládují se nejrůznějšími doplňky stravy a „bobulemi“ včetně steroidů. Mohutná svalovina jim přetěžuje kosti a klouby, excesivní cvičení ničí pohybový aparát. Nadměrný příjem bílkovin poškozuje ledviny a játra a celá posedlost „krásou“ pak většinou končí předčasnou smrtí. U poruch příjmu potravy tedy platí to, co v přírodě obecně: málo je špatně, ale moc je taky špatně. Posedlost zdravým životním stylem je stejně nebezpečná jako vepřový ovar, pivo a cigarety. Ortorektici se mnohdy v oblasti zdravé výživy sami profesionálně angažují a už i u nás už na to prý kdosi zemřel. Připomíná mi to postřeh mého bývalého šéfa, že „nejvíc škod často napáchají ti největší dobráci“.