12. 5. 2016
Kdo nemění názor?
Vážený pane profesore,
prezident Miloš Zeman říká, že jenom idiot nemění názor. Říká to vždy, když změní názor on sám. Je jeho tvrzení založeno na nějakém reálném základu, nebo to říká pouze proto, aby sám při svých názorových veletočích nevypadal jako idiot? Děkuji, Pavel Kula, Kladno
Odpověď na Vaši otázku je kupodivu poměrně zajímavá. Jedna moje známá učila ve zvláštní škole, jak se ještě tehdy ta zařízení jmenovala. Děti s výrazným intelektovým postižením psaly písemku – doplňovačku, jež spočívala v tom, že k podmětům a předmětům měly doplňovat přísudky. Jeden obzvlášť znevýhodněný žák celý rudý kousal tužku a ne a ne se dostat přes první větu: „Kůň … seno“. Učitelce se ho zželelo, tak pomáhala: „Nu, Vládínku, co dělá koníček se senem? No přece žere! Žere seno!“ Vládínek se rozzářil a dal se s gustem do psaní. Když si pak doma soudružka učitelka otevřela jeho písemku k opravě, spatřila všechny věty vzorně doplněné: „Kůň žere seno. Tatínek žere noviny. Maminka žere ponožky. Řidič žere autobus.“ V tomto smyslu má pan prezident nepochybně pravdu. Pravdu má však i z pohledu epistemologického. Když Karl R. Popper definuje rozdíl mezi vědou a vírou, zdůrazňuje, že vědec změní názor, změní-li se fakta. Naproti tomu víra je už z definice vůči faktům rezistentní. Není totiž výsledkem testování reality, nýbrž uvěření. Tady však již zdaleka nejde o omezenost, ale o jeden z mnoha způsobů chápání světa a svého postavení v něm, o složitějších otázkách nemluvě. Tak se dostáváme k tomu, na co se zřejmě ptáte. To se netýká názorové rigidity a rezistence vůči faktům, nýbrž charakteru. Ten souvisí s věrností zásadám, hodnotám, lidem, s mravností, počestností, stálostí postojů a názorovou neprodejností ve službě tomu, o čem jsem přesvědčen a co je tedy v mých očích pravdivé. Jestliže tedy nacistický kolaborant slouží po válce v komunistických tajných službách či jako redaktor Rudého práva, pak není inteligentním protipříkladem „idiota, co nemění názor“, nýbrž bezcharakterního oportunisty, na kterého je třeba dávat si pozor. Je však pravda, že když například tvrdíte, že slavný vězeň koncentračního tábora napsal článek s názvem Hitler je gentleman a trváte na tom donekonečna i poté, co je s přispěním všech myslitelných expertů nade vší pochybnost jasné, že nic takového nenapsal, není to projev vaší obzvláštní inteligence, nýbrž jisté sociální indolence. Nesouhlasil bych však v tomto případě s panem prezidentem, že jde o idiocii. Naopak, může se to vyskytnout i u jinak nadprůměrně inteligentního člověka s vynikající pamětí a ojedinělou schopností sestavovat spatra věty, jež se dají prakticky bez úpravy rovnou tisknout.