11. 2. 2016
Rezistence na antibiotika
Vážený pane profesore,
velmi si Vás vážíme jako člověka a psychiatra. Ale Vaše poslední vystoupení v pořadu „Jak to vidí“ nás poněkud překvapilo. V odpovědi na otázku diváka na používání antibiotik jste zmínil, že jsou nadužívána. Mrzí nás, že jste se zmínil 2x jen o pediatrech v první linii, kteří dle Vás dávají antibiotika na každou rýmičku, jsou úzkostní a protože chtějí děti co nejdříve zbavit příznaků nemoci, tak je ordinují.
Lékaři v Praze 5 se několikrát za sebou zúčastnili výzkumu, který provádělo oddělení mikrobiologie v nemocnici Na Homolce. Na téma antibiotika jsme s nimi měli několik setkání a jsme v tom dobře proškoleni. Navíc většina pediatrů v první linii – jak jste říkal, má ve svých ordinacích přístroje na rychlou diagnostiku a rozhodně neindikují antibiotika neuváženě. Ale občas musíme čelit velkému nátlaku ze strany rodičů na nasazení ATB. Souhlasíme s tím, že mnohdy jsou antibiotika nadužívána – ale proč jste mluvil POUZE o pediatrech?! Kdybyste mluvil všeobecně o lékařích, tak bychom to ještě pochopily, ale Vaše vyjádření se nás osobně dotklo. Vzhledem k tomu, že jste osobou váženou a respektovanou, Vaše vyjádření v pořadu, který má vysokou sledovanost, nepřispělo k dobrému mínění o pediatrech první linie. Máte nějaké statistiky jako podklad toho, že ti pediatři v první linii jsou ze všech lékařských oborů nejhorší? Děkujeme Vám za pochopení a přejeme hezký den. MUDr Eva Burešová a MUDr Jana Babánková, praktické lékařky pro děti a dorost Praha 5
Pediatry jsem uvedl jen jako příklad. Pakliže vyzněl jako srovnání s jinými lékařskými obory, jde o nedorozumění, tak to rozhodně nebylo myšleno. Statistiky o tom, že antibiotika jsou nadužívána a že to je jedna z hlavních příčin nárůstu rezistence, jsou celosvětově všeobecně známé a pocházejí z několika zdrojů, z nichž jedním jsou údaje pojišťoven a dalším lékárenské databáze, o zvláštních projektech jako je ESAC (European Surveillance of Antimicrobial Consumption) nemluvě. Předně je třeba zdůraznit, že nejde o problém ani specificky pediatrický, ani český. V USA jsou antibiotika předepisována dvojnásobnému počtu dětí s respirační infekcí, než u jakého je odhadována bakteriální etiologie (Kronman a spol., Pediatrics, 2014; 134(4): e956-e965). K prudkému nárůstu spotřeby antibiotik došlo v zemích bývalého sovětského bloku počátkem 90. let, kdy i v ČR velmi rychle stoupla celková spotřeba a hlavně se významně změnila struktura předepisovaných antibiotik: snížila se proporce spotřeby penicilinů a zvýšila se proporce přípravků se širokým spektrem. Tyto změny byly v mnoha zemích následovány zvyšováním rezistence. Že se antibiotika nesprávně podávají na virové infekce, je patrné z toho, že vždy při chřipkových epidemiích a v zimním období, kdy se zvýší výskyt rýmy a zánětů horních cest dýchacích nebakteriálního původu, jejich spotřeba stoupne. Máte ale pravdu, že situace v ČR se nyní nevyvíjí tak nepříznivým směrem zásluhou auditů a školení, o kterých píšete. Přesto se odhaduje, že proporce nesprávné preskripce je až 50%, což je dost. Znepokojující je však pokles úzkospektrých penicilinů, jenž svědčí pro odklon od doporučených postupů, které je uvádějí jako léky volby ve většině indikací, a nárůst makrolidů (u dětských lékařů z hodnot mediánu 9% v roce 1995 na 16% v r. 2008) a vzácnějších přípravků, jež by měly zůstávat raději v rezervě pro případ, že selže předchozí léčba. Každopádně slibuji, že příště uvedu jako příklad praktické lékaře pro dospělé, neboť pediatři jsou - zdá se -–citlivější.