27. 8. 2015
Selháváme v odhadu rizik
Dobrý den pane profesore
před časem (12.03.2015) jste na stanici čro2 uvedl, že ročně bývá 150 - 200 vražd.
Již delší dobou přemýšlím nad tím, proč odezva některých vražd je pár řádků na zadní straně, zatímco jiné hýbou národem, je vyhlášen státní smutek, houkají sirény, vláda jde za rakví, sbírka pro pozůstalé. Když pominu ty s více obětmi, pak je zde např. útok nožem ve Žďáru. Zde byl dokonce obviňován premiér, že neměl opouštět město. Vzbuzuje vražda způsobená osobou s psychickou poruchou více rozhořčení, než 'domácí zabijačka' nebo vražda z žárlivosti atp. ?
Jiří Smrček, Ostrava
Míra, do jaké vnímáme a prožíváme katastrofické zprávy, záleží na mnoha doprovodných okolnostech, z nichž nezměrná hodnota zmařeného života nebo dokonce počet zmařených životů jsou jen menší částí z nich. Neobjektivita, na kterou narážíte, souvisí jednak s mediálním zkreslením, jednak se subjektivní pravděpodobností, což je kapitola sama pro sebe. Mediální zkreslení je kromě určité emocionální manipulace dáno jistou inflací určitých zpráv, jejichž opakování vede u obecenstva ke znecitlivění. Emocionální manipulace zahrnuje barvité líčení hrůz a utrpení oběti a pozůstalých v některých případech zavražděných jednotlivců a naopak agregovaná suchá data v případech jiných, například při počtu obětí zemětřesení, dopravních nehod, utopených běženců apod. Jejich ztráty na životech působí na city obecenstva tím méně, čím častěji se zprávy o nich opakují. Subjektivní pravděpodobnost, podobně jako desenzitizace (znecitlivění), znamená zkreslení na straně příjemce. Díky němu považujeme například sebevražedné atentátníky za nebezpečnější než normální dopravu na silnicích, ačkoliv co do počtu mrtvých je tomu právě obráceně, a to nejen u nás, ale například i v Izraeli. Na silnicích u nás zahyne každoročně několikanásobně víc lidí, než bylo vyvražděno v Lidicích. Na tomto příkladu si ale můžete v myšlenkovém experimentu ujasnit, zda a proč má subjektivní zkreslení ve vývoji lidstva význam a jaký je jeho smysl pro přežití. Příkladů zkresleného vyhodnocování šancí a hodnot je mnoho. Většina Američanů se například domnívá, že teroristické útoky a střelba ve školách jsou mnohem nebezpečnější než bazény u rodinných domků. Přitom teroristické útoky po sobě zanechají v USA každoročně řádově jednotky až desítky mrtvých (maximum kolem 3000 při pádu newyorských dvojčat 11. září 2001), zatímco v rodinných bazénech se tamtéž rok co rok utopí 3-4 tisíce lidí. Na našem hrubém zkreslení odhadu šancí také mohutně vydělávají loterijní společnosti. K tomu všemu přistupují jako zesilující proměnné záhadnost, mystérium a pikantnost. Všimněte si častých floskulí typu „za záhadných okolností“, „nevysvětlitelným způsobem“ apod. To okamžitě nabudí naši zvědavost a rozvine další poptávku po detailech případu. Naproti tomu určení „narazil autem do stromu a zemřel“ je sice hrozné, ale divák znuděně přepíná na jiný kanál. No a duševní poruchy jsou také takovým chytlavým mystériem, jež plní podobnou funkci zesilovače negativních zpráv. Další okolností, jež navyšuje význam nějaké události, je její symbolický, případně politický význam. Ten je obvykle vyjádřen zvláštními poctami, vzpomínkovými obřady, sbírkami a memoriály. Ty nás do určité míry činí lepšími a citlivějšími, je to pro přeživší jakési memento mori. Zaplaťpánbůh za ně, byť jsou vůči tisícům anonymních obětí nespravedlivé. Spravedlivé totiž nikdy být nemohou.