31. 7. 2015
Fejetonista by se neměl příliš opakovat ani sám od sebe opisovat. Jsou však nevyhubitelné zlozvyky, jež jedním povzdechem nezaplašíte, a v souboji s nimi pisatelovo zoufalé volání smí být věčné stejně jako jejich nesmrtelnost. Jedna taková nevyhubitelná mantra je ignorance publicistické obce vůči rozdílu mezi psychologií a psychiatrií. Už se mi kvůli tomu smějí, ale pletou si to vesele dál, opakovaným poučováním zcela nedotčeni. Druhá je slovní vmetek „jakoby“. Už jsem toho chtěl nechat, ale tuhle jsem zaslechl v rozhlase jakéhosi dobrého muže, který líčil pestrobarevné oblečení afrických žen v Monrovii, které si na sebe berou, zejména když jdou jakoby do kostela. „Ony nejdou do kostela jakoby, krucinál, ony tam jdou doopravdy!“ zařval jsem v prázdném autě. A tím jsem přivolal nutkání zopakovat zde jeden starší výkřik, jenž zřejmě zcela zapadl. V odpověď na dotaz čtenáře, co to je za poruchu, když někdo v jediné větě použije 5x slůvko jakoby, jsem upozornil, že je to embolofázie (slovní vmetky) a vzpomněl si na studentku, které jsem se u zkoušky zeptal, na který neuropřenašeč působí antipsychotika. Odpověděla, že jakoby na dopamin. Opáčil jsem, že ne jakoby, ale doopravdy na dopamin. S omluvou odvětila „promiňte, já vím, já jsem chtěla říct jakoby doopravdy“. V tu chvíli jsem musel v duchu počítat do deseti, abych neudělal něco, čeho bych pak moc litoval. Od té doby, když slyším jakoby, mám chuť zařvat: Lidi proboha, co šílíte! Ne jakoby! Doopravdy! K nám nejede autobus jakoby z Kobylis, k nám jede doopravdy z Kobylis! Snad nikdy mne embolofázie tak nedostala jako jakoby nyní. Možná jsem byl dřív odolnější. Vole vole není dnes už o nic horší než also či you know. Severomoravské jako za každým třetím slovem je docela jako benigní jako, ne? Že? Co? Horší bylo nicméně (nicméňovali intoši), takříkajíc a tedy. Měli jsme na fyziku učitele, kterému jsme napočítali za hodinu 200x tedy, takže jeho přezdívka byla jasná. Darovali jsme mu na konci školního roku volejovky značky TEDDY. Přežil jsem ve zdraví i prostě, vpodstatě a vlastně, případně vlastně jako. Ale jakoby mě doopravdy dostalo. Říká se, že přirozený jazyk je živoucím obrazem přirozeného světa. Je-li tomu vskutku tak, pak se můžeme ptát, zda jsme se už náhodou neocitli ve virtuální realitě, v jakoby světě.