25. 6. 2015
Kdo je vítěz a kdo poražený?
Dobrý den. Zajímal by mě váš názor na fenomén projevování radosti, např. fotbalista dá gól, sprinter je první v cíli, horolezec na vrcholu, apod. Je mi vcelku jasné, že tento projev souvisí s tím, že má potřebu všem ukázat, že on je ten největší, že on je "king", ale přesto by mě zajímal váš názor. Přeji pěkný den a děkuji. Dušan Klímek
Na tuto otázku dává do značné míry odpověď lidská etologie (viz hoschl.cz/AGCN)
a studium nonverbálního chování. Důraz na evoluci přivedl etology záhy ke srovnávacímu studiu struktury chování. Počáteční odhalování podobností v behaviorálních projevech zvířat a lidí, jak je zachyceno např. v Morrisově “Nahé opici”, působilo téměř senzačně. Podobnost nadšeného šimpanze, který se řítí džunglí se vztyčenou bradou, s končetinami a trupem v imponujícím postavení, ozbrojeného klackem, a bojovníka na barikádách francouzské revoluce je udivující. Ryby v imponujícím postavení zvětšují opticky svůj obrys vytočením ploutví a větším “nadouváním” žaber (srovnej označení “nafoukanec”, “nadutec”), šimpanz vysune čelist, vytočí lokty horních končetin vně a navíc zježí na jejich vnější straně a na hřbetě chlupy “za tím účelem dlouhé” (podle Lorenze tzv. posvátný mráz po zádech při nadšení je pozůstatkem této piloerekce). Bojovníci v různých kulturách zvětšují svůj obrys především imponující pokrývkou hlavy, péry a chocholy. Místo klacku, rozviřujícího džungli, vlají prapory. Tam, kde nejsou ani zježené chlupy, ani mosazné nárameníky s třásněmi, zbývají jako rudimenty imponujícího postavení alespoň výložky (srovnej výrok “dělá na mne ramena”). Podobně dvoření a páření zvířat připomíná vzorce známé u lidí. Jde většinou o vyjadřování nadřazenosti, podřízenosti, náklonnosti, hrozby aj., jež sdílíme s mnoha jinými živočišnými druhy. Důležitými složkami lidského mimoslovního chování jsou tedy vzezření (oblečení), postoj a gesta. Lidé v dominantním postavení jsou napřímenější, se vztyčenou bradou, opticky větší a impozantnější, než do sebe schoulení, přihrbení a ustrašení jedinci v postavení podřízeném. Vizualizace vnitřního stavu jinak než slovní produkcí je vývojově starší a v některých situacích rychlejší a účinnější. Vítězné gesto je v etologii terminus technicus. Souvisí s imponujícím postavením, sděluje „já jsem tu vyhrál“, informuje o tom, kdo je vítěz a kdo poražený. Působí rychle, synchronizuje emoce nadšení u spojenců a varuje odpůrce. K vítězným gestům patří vztyčené ruce, prsty do tvaru V (victoria) a jejich modifikace, jako je tvar blesku Usaina Bolta (bolt = angl. blesk). Podobné je „skákání radostí“ („kdo neskáče, není Čech“). Tyto, zdánlivě neracionální projevy slouží jako sociální signály, zvyšující soudržnost skupiny, případně podporu vůdce. Mají svůj hluboký význam, jenž si vždy neuvědomujeme, i když jim sami mnohdy podléháme. Někdo více, někdo méně. Nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu (právě za etologii), Konrad Lorenz, v této souvislosti cituje ukrajinské přísloví: když vlaje prapor, je rozum v troubě.