2. 1. 2015
Kdekoli islám sousedí s jiným náboženstvím, jsou krvavé střety. Nejhorší zvěrstva na civilistech mají nyní skoro vždy co do činění s islámem, naposledy před Vánocemi vraždění rukojmích v australské kavárně i masakr v Péšávaru, kde talibanci povraždili přes sto dětí ve věku od 12 do 16 let. Můžeme slyšet, že islám je náboženství míru, že teroristé z Islámského státu, již podřezávají humanitární pracovníky jako podsvinčata a chlubí se tím na internetu, vlastně nejsou islamisti. Jistě, náboženství není subjektem, který bychom mohli hnát k odpovědnosti, to jsou vždycky lidé. Názor, že „myšlenka je dobrá, ale zkazili ji lidé“, se v dějinách opakuje. Mohlo by se to říkat i o národním či reálném socialismu a o každém náboženství, jež se kdy dopouštělo hrůz a útrpným právem dosahovalo svého.
Je s podivem, jak lidé každou „krásnou myšlenku“ vždycky nakonec zkazí. Boha vinit asi nemá smysl, i když si nelze nepovšimnout, že nutně není něco v pořádku buď s jeho všemohoucností, nebo s jeho dobrotou. Buď je dobrý, a pak se mu to pěkně vymyká z ruky, nebo je všemohoucí, a pak je tedy občas strašlivě krutý a nespravedlivý. Správný věřící si s tím ovšem neláme hlavu, to by se z toho zjevil.
Nabízí se postřeh, že některé ideologie či náboženství slouží jako záštita čirého zla daleko více než jiné, a že ačkoli za zlo mohou lidé, je v těch idejích či bozích něco děsného, co jim to usnadňuje. Proti nařčení islamistů z obzvláštní krutosti se nabízí argument, že křesťanství ve středověku se vším tím flagelantstvím, křižáckými výpravami, mučením a upalováním kritiků a nevinných žen a dívek si s dnešním islámem nezadalo. Po staletích je dnes vesměs mírumilovné, byť se občas chybička vloudí v podobě vysvěcených prznitelů dětí. To však není argument pro jakoukoliv omluvu příšerného zla, jež je spojeno s islámem. Jistě, vraždí i bezvěrci, katolíci a hinduisti, střílí se na amerických školách i v poklidném Norsku. Ale neřve se u toho „ve jménu Ježíše Krista“, protože ten v tom už dávno nejede, zatímco podřezávání nevinných civilistů islamisty je provázeno výkřiky „Alláhu akbar“. Takže si to nemalujme – tak jako komunismus nebyl dobrá myšlenka, kterou jenom lidé zkazili, tak současný islám není dobré náboženství, od něhož se vrazi pouze odchýlili. Naopak, vraždí v jeho jménu.
Je možné, že po staletích změkne do příjemnější podoby a převáží jeho kultivující poslání, jako tomu je u jiných vyznání dnes. Bude však zřejmě ještě prolito mnoho nevinné krve, než se tak stane. Zdá se, že k posouzení zdrojů zla musíme započítat taky epochu a kontext, ve kterých uvažujeme: islám dnes je něco jiného než před pěti sty lety nebo než bude za tisíc let. Totéž křesťanství. Některá religia jsou z principu mírumilovnější, jsouce spíše filozofií neprotivení se zlu než nositeli svaté pravdy, například buddhismus. Započítáme-li tedy čas, měli bychom přestat relativizovat a znovu důsledně zlo nazývat zlem a dobro dobrem. A vážit si těch, kdož nasazují své životy i za nás, aby zlu postavili hráz, není-li už pozdě.