24. 7. 2014
Vážení čtenáři,
Číslo časopisu Psychiatrie, jež dostáváte do rukou, je z několika důvodů natolik pozoruhodné, že stojí za to některé z nich zdůraznit. Hned první článek Winklera a spol. naznačuje to, co mnozí dávno tušíme: v postojích naší veřejnosti k psychiatrii a k duševně nemocným v porovnání s Evropou zaostáváme a nemáme se moc čím chlubit. Článek je však zároveň východiskem možných debat o tom, zda taková srovnání jsou vůbec možná, zda měření „postojů“ je transkulturálně přenositelné a do jaké míry máme brát výsledky podobných studií za nezpochybnitelný základ našich rozhodnutí. Na základě práce Winklera a spol. můžeme ale již nyní zcela jistě říci, že osvěty a práce ve prospěch duševně nemocných a oboru psychiatrie není nikdy dost a vždy je co zlepšovat. Přitom hodně záleží také na tom, jaké jsou naše hodnoty a ideály a k jakému stavu bychom se chtěli asymptoticky přibližovat.
Článek autorů Vrbové a spol. dosti přesvědčivě vyvrací mýtus o tom, že psychoterapie u psychóz není indikována, ba dokonce bývá škodlivá. Postupy kognitivně-behaviorální psychoterapie mohou být cíleny i na psychotické fenomény, na postoj nemocného k nim, a na jeho kontakt s realitou, jenž je právě u psychóz narušen. Umím si představit, že kolektiv autorů by se mohl rozvinout v jakousi školu, jíž by se nakonec podařilo užitečné psychoterapeutické postupy u psychóz zavést a uplatnit v široké psychiatrické praxi.
Současnou snahu mnohých osvícených psychiatrů a neurologů o opětné sblížení obou oborů na bázi aplikovaných neurověd doplňuje i výzkumné zaměření kolegů z Fyziologického ústavu AVČR, kteří v článku Stuchlíka a spol. obracejí naši pozornost k neurofyziologickým základům procesů učení a paměti v dynamickém světě („od percepce času přes mozkové struktury a buňky až po neuropsychiatrická onemocnění“). Čtenář se v něm mj. poučí i o významu pokusného paradigmatu studia časoprostorové orientace pro pochopení procesů učení a paměti.
Po celou svou historii nestojí medicína a farmakologie v protikladu ke svým „méně vědeckým“ zdrojům v léčitelství a bylinkářství, nýbrž je jimi neustále inspirována a těží z jejich empirie a historické moudrosti. Vždyť přemnoho účinných léčiv jsou jen vyčištěné a korigované výtažky z tradičních léčivých (a někdy dokonce též jedovatých) bylin. Do této oblasti spadá i do jisté míry prokázaný anxiolytický, antidepresivní a neuroprotektivní účinek léčivé rostliny Centella asiatica, o níž zasvěceně referují Návrátilová a Patočka.
Slovenští kolegové Pivovarciova a spol. doplňují mezery v našem pedopsychiatrickém písemnictví, jehož dopad v současné medicíně dosud zdaleka neodpovídá celospolečenskému významu duševního zdraví dětí a mládeže. Článek je zaměřen na behaviorální hodnocení a léčbu agrese u dětí s poruchou autistického spektra a uvádí také názornou kasuistiku.
Rubrika Vzdělávání přináší nejžhavější novinku pro klinickou praxi v první linii (Masopust a spol., Aripiprazol ve formě dlouhodobě působících intramuskulárních injekcí). Fórum ČNPS přináší pokračování pozoruhodného přehledu Jaromíra Švestky, jenž odpovídá na stále častěji pokládanou otázku, zda „pipeliny“ inovativního farmaceutického průmyslu v oblasti CNS skutečně vysychají. Autor se tentokrát věnuje antidepresivům a doplňuje informativní seznam prakticky všech v pipelinách připravených látek, jež stojí za zmínku a mají alespoň nějakou naději na uvedení do praxe v přijatelně blízké budoucnosti.
Závěrem lze v rubrice Dopisy, ohlasy a korespondence vřele doporučit korespondenci mezi autory různých článků o jednom testu kognitivních funkcí. Čtenář se poučí nejen o předmětném dotazníku a jeho vlastnostech, ale i o metodologii a úskalích podobných vyšetřovacích metod, zejména při převodu z jedné jazykové oblasti do jiné, a zejména o tom, co je stále vzácnější: že diskuse ve veřejném prostoru může být třeba i ostrá, ale přitom zdvořilá, věcná, argumentovaná a kultivovaná.
Za všechny, kteří toto číslo připravili, vám přeji hezký zbytek léta.