14. 11. 2013
Ničí antipsychotika mozek?
Dobrý den, pane profesore,
nedávno jsem narazil na internetový článek zmiňující americkou studii, podle které užívání antipsychotik vede k atrofii mozku. Chtěl jsem se Vás zeptat jako laik, zda se jedná o nějaký zjednodušený závěr, anebo je tato téze stoprocentně potvrzena. Pokud k atrofii užíváním antipsychotik skutečně dochází, jaký má atrofie mozku dopad na inteligenci a kognitivní funkce jednice, popř. i na další oblasti? Sám užívám na dysthymii 20 mg escitalopramu ráno a 200 mg amisulpridu večer, a proto by mne zajímalo, zda je amisulprid po této stránce neškodný, bezpečný. Po postupném vysazení amisulpridu se mi vrátila insomnie a s ní spjatá úzkost, a tak v užívání amisulpridu pokračuji. Chtěl jsem Vás dodatečně požádat, zda byste mohl navrhnout alternativu k mé medikaci, která by zahrnovala mix jen nenávykových antidepresiv.
Předem děkuji za odpověď.
S pozdravem L. K.
Především si řekněme, že stoprocentně není na tomto světě potvrzeno nic, zejména ve vědě, jež vlastně postupuje neustálým vyvracením dosavadních pravd. Ještě nedávno se na preklinické (na laboratorních zvířatech) i klinické (lidský mozek zobrazovací metody) úrovni čím dál víc ukazovalo, že moderní antipsychotika před úbytkem mozkové tkáně u psychóz naopak brání a mají tedy i v tomto smyslu příznivý efekt. Ostatně citovaná autorka studie, o níž se onen článek zmiňuje, Nancy Andreasenová, sama ještě nedávno zjišťovala jako hlavního viníka úbytku šedé hmoty mozkové u schizofrenních pacientů především chorobu jako takovou a její znovuvzplanutí (relapsy). Teprve v poslední meta-analýze, provedené především jejími kolegy, se autoři snažili tyto vlivy od sebe jaksi odfiltrovat, což je dost těžké. Pravé kontroly totiž neexistují, protože zdravé jedince není možné dlouhodobě ládovat antipsychotiky, a tak nezbývá než se u léčených nemocných pokusit filigránskými statistickými postupy odlišit, za co může choroba, za co relapsy a za co antipsychotika. Celá věc se ještě zamotává tím, že antipsychotika, byť by sama o sobě i měla na mozek nepříznivý vliv, zcela prokazatelně snižují počet relapsů. Relapsy jsou přitom asi hlavním zdrojem úbytku mozkové tkáně, takže tam jdou dva vlivy proti sobě. Navíc není antipsychotikum jako antipsychotikum, takže zatímco u těch starších jako je haloperidol se o nepříznivém vlivu na mozek dnes již víceméně nepochybuje, u těch modernějších včetně amisulpridu je několik důvodů se domnívat, že působí podstatně příznivěji. Proto jakákoli panika, jakou takovéto novinové zprávy u mnohých vždycky vyvolají, není na místě. Jediné poučení, které z toho jistě plyne, je poukaz na nutnost správné indikace. Léky, a to zdaleka ne jen antipsychotika, se mají polykat jen tehdy, převáží-li jejich prospěšnost nad jejich škodlivostí. Antibiotika bychom také měli užívat jen tam, kde je prokázaný původ infekce příslušným citlivým mikrobem a ne hned při prvním kýchnutí v seníku. Na druhou stranu tam, kde jde o léčbu, nemá smysl mluvit o návyku. To by všichni diabetici na inzulínu byli závisláci, což je nesmysl. Prostě ho potřebují. Proto Vám žádnou alternativu nenavrhuji, užívejte, co Vám pomáhá a hlavně na základě solidního vyšetření odborníkem. Nespavost a dysthymie může mozek poškodit víc než celý amisulprid, takže zachovejte klid a buďte rád, že aspoň něco funguje.