7. 11. 2013
Exhibicionisté na koncertě
Dobrý večer pane doktore,
již několik let mne "trápí" otázka, proč se někteří lidé - obzvláště mužská populace - svlékají během rockových koncertů, kdy se snaží tancovat či nějak uvádět svá těla do pohybu. Vždycky jsem si myslel, že je to dané požitím většího množství alkoholu a tím daným "zahřátím" organismu, ale obávám se, že to není ten důvod. Je to tak jednoduché a jedná se o jakousi formu jednoduchého exhibicionismu?
Díky za odpověď.
Illya
Na to bychom se především museli zeptat oněch svlékačů. Neznám studii, která by se tomu věnovala, takže se mohu s jistými analogiemi odjinud pouze domnívat, že jde o souběh několika faktorů, z nichž nejdůležitější je asi podlehnutí masovému chování, jež je s určitou situací spojováno. Asi tak, jako se má za to, že v mešitě se zujete a kleknete si na zem čelem k zemi a v křesťanském kostele se zpravidla křižujete, na rockovém koncertě neděláte ani jedno ani druhé, nýbrž přejímáte stereotypní a kroutivé pohyby ostatních, jež se šíří publikem jako vlny po hladině. Hlavním mechanismem je hudbou synchronizovaná nápodoba, která je také patrně spouštěčem svlékání, jež k takové situaci zřejmě patří nebo si to aspoň návštěvníci myslí, proto se tak chovají. Kdyby se tam tradičně mávalo šátky, budou všichni mávat šátky, protože „se to tak přece dělá“. K tomu skutečně jako další důvod přistupuje jistý exhibicionismus, jenž bývá v různé míře zastoupen v psychice každého z nás, zejména mužů (striptérky zpravidla nejsou exhibicionistky v pravém smyslu slova). Proto se svlékají spíše muži, kteří se navíc až do půli těla tak jako tak nestydí. Připočteme-li ještě vedro, které tam zpravidla také bývá, a jistou odbržděnost, způsobenou jak hudbou, tak tu a tam nějakým jointem či alkoholem, musíme se spíš divit, že se někdo nesvléká. Jinak je tomu pochopitelně na koncertech klasické hudby, kde ani vedro v sále zpravidla ke svlékání publika nevede, i když by to třeba někteří uvítali. Zdroji stádního chování jsou tedy prostředí, situace, nápodoba, synchronizace (hudbou, slovem, rytmem), očekávání, móda, intoxikace a vnitřní rozpoložení duševní i tělesné. Jinými slovy, když vám někdo řekne, že mu na koncertě zlomili čelist, skoro jistě víte, že tam nehráli Beethovenův smyčcový kvartet.