Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Co je kritériem dobrého manažera. Listy Cyrila Höschla, Reflex 20/2013, str. 48.

16. 5. 2013


Co je kritériem dobrého manažera

Čím dál častěji slýchávám, že někdo sice není v dané věci odborník, ale řídí ji, protože je skvělý „manažer“. A naopak, že v konkurzu na vedoucí místo nevyhrál člověk, který oboru sice skvěle rozumí, ale nemá „manažerské schopnosti“. Není to jen pomocné názvosloví ke zbavování se nepohodlných jedinců a naopak protlačování nekvalifikovaných kamarádů do funkcí?
Tomáš S.

Jestliže si neujasníme, co to dobrý manažer vlastně je, pak se skutečně v novém ptydepe tato nálepka může stát pomocným měřítkem při hodnocení tam, kde osvědčená kritéria selhávají nebo se nehodí do krámu. Slovo „manage“ má kořeny zřejmě v italštině 16. století (maneggiare = manipulovat, zvládnout, zpracovat, zvláště pak ovládat koně – odtud manéž), kam se dostalo pochopitelně z latiny (manus = ruka, odtud manuál = příručka). Později se rozšířilo i na jiné oblasti, zejména výrobu a obchod. Označení manažer (manager), tedy ten, kdo manažuje, řídí podnik či veřejnou instituci, pochází údajně z r. 1705. Kritériem úspěšného manažera je obvykle zisk podniku, jeho ekonomická prosperita. Já bych vůbec neměl problém s pochopením toho, že třeba nemocnici může lépe uřídit ekonom než patolog nebo psychiatr, kdyby bylo jasné, co se dobrým řízením myslí a za jakou cenu. Zvolíme-li například jako kritérium úspěšnosti „manažera“ psychiatrické nemocnice její zisk, pak se můžeme dočkat takové deformace péče, že se z ní dlouhá léta nevzpamatujeme. Ukáže se totiž, že ekonomicky efektivní je některé lidi vůbec neléčit a s těmi zbylými se moc nebavit. Tak ušetříte na personálu. Jedna sestra stačí na padesát babiček, ráno je může osprchovat v koupelně hadicí hromadně jako ve stáji. Také můžete ušetřit na stravě (stačí gothaj, chleba a voda z kohoutku), na lécích (v mnoha případech by stačilo placebo), na personálu (jaképak zbytečné psychoterapie, psychoedukace, muzikoterapie, arteterapie a co já vím). A hlavně žádné novinky, ty jsou vždycky drahé. Také musíte změnit charakter zařízení – nejlépe je profilovat se buď jako alternativní léčitelství nebo jako odkladiště nepohodlných babiček, zhrzených manželek a stárnoucích milenek bohatých podnikatelů. Budete mít vyrovnaný rozpočet a ještě zbyde. Ekonomičtí manažeři jsou univerzální, mohou dělat ředitele prakticky čehokoliv od muzea až po výrobu oceli. Protipólem takového manažera je ovšem boží prostota zaníceného odborníka-idealisty, srdce na dlani, který je přesvědčen o „právu“ všech na všechno a neřeší, kde na to vzít. První vede k degeneraci oboru, druhé ke krachu zařízení. Čistě ekonomické myšlení je zvláštním druhem omezenosti, jež redukuje složitost světa na „má dáti – dal“ a sotva chápe, že existuje cosi jako sociální kapitál, penězi neměřitelné kulturní hodnoty, bez kterých je nebezpečno, a že existují rizikové investice do daleké budoucnosti, jako třeba základní výzkum, jež se v dohlednu v žádné zisky neproměňují, a mnoho jiného. Naproti tomu tzv. odborníci mohou být v oblasti řízení složitějších soustav a mezilidských vztahů desorientovaní a nemusejí ani pořádně chápat jejich principy. Takže potíž není v uznání manažerských schopností coby nutné kvalifikace k vedení podniku, ale v tom, že tento oprávněný požadavek, není-li dostatečně definován, může skutečně zdegenerovat v nicneříkající označení použitelné tak akorát k odstraňování nepohodlných jedinců a prosazování „svých“ zametačů.