21. 2. 2013
Teror seniorů
Dobrý den pane profesore,
ráda bych se Vás dotázala na chování manželovy babičky. Periodicky, asi tak každé dva až tři měsíce má potřebu vyvolat otevřený konflikt, během kterého užitím těch nejvulgárnějších výrazů pozuráží „svůj objekt“ (s obměnami různé členy rodiny) a napadá jej za nejrůznější záležitosti, které dotyčný buď udělal špatně, případně neudělal. Během urážení vždy útočí na nejcitlivější místa jedince, kterých by se normálně člověk neopovážil dotknout ani v hádce (vzhled, nemoci) a tudíž člověka poměrně zasahuje. Za nějakou dobu po vyvolání konfliktu začne komunikovat, jakoby nikdy k ničemu nedošlo. Pokud člověk na tuto hru nepřistoupí, pasuje sama sebe do role ukřivděné a druhou stranu do role nevděčníka a tyrana starých lidí a výpad znovu opakuje. Možná to bude znít divně, ale všem nám připadá, že se těmito konflikty jakoby dobíjí a čerpá z nich energii. K jejím dalším povahovým rysům patří naprostý netakt a nerespekt v jednání s druhými, absolutní ignorace jiných názorů, které nezapadají do jejího životního konceptu, neschopnost dialogu (přípustný je pouze její monolog), neustálé lhaní o jakýchkoli skutečnostech, pomlouvání a verbální napadání těch, se kterými je v daný moment ve sváru, snaha po ovládání a využívání druhých ke svému prospěchu a zásadně reciproční jednání. Jakákoli forma altruizmu je jí cizí. Gesta, která se altruisicky tváří, jsou během zmíněných konfliktů vyčtena a přepočítána na peníze. Myslíte, že se může jednat třeba o určitý druh narcismu, nebo jinou poruchu osobnosti, nebo je to prostě „taková povaha“? Nevíme, jak k těmto konfliktům přistupovat a jak se jejím neomaleným a především vulgárně lživým výpadům bránit. Podle manžela se její chování se stářím nijak nezměnilo, jádro povahy bylo vždy stejné. Za Vaši odpověď Vám předem velmi děkuji a zdravím.
Šárka J.
PS: Je známo, že existuje krizová a poradenská linka pomoci seniorům, ale o tom, že i někteří senioři dokážou své blízké skutečně terorizovat, se nikde nemluví…
Podle popisu jde nejspíš o povahu. Ostatně mezi povahou, akcentovanou osobností a poruchou osobnosti jsou neostré přechody. Kdyby šlo o muže, mohl by být typem bednáře Felixe Grandeta z Balzacova románu. Z Vašeho líčení nelze odhadnout rodinnou dynamiku: kdo s kým bydlí, kdo si co s kým vyřizuje, komu všemu ona svým chováním něco sděluje, koho tím trestá a proč. To, co popisujte, bývá často důsledkem soužití tchýně - snacha v jedné domácnosti. Možná se Vám to nebude zdát, ale začít by se mělo od vás, od jejího okolí. V psychologii dost často platí, že každý se od svého okolí dočká zhruba takového chování, jaké v něm svými postoji vyvolává. Celý příběh je tedy pouze půlka pravdy, museli bychom také znát tu druhou. Může tomu ale být i tak, že její povaha je vskutku z nějakých příčin, jež tkví kdesi v počátcích jejího života, prostě nesnesitelná, „sociálně toxická“, nebo že dokonce trpí nějakou chorobou, například organickým postižením mozku resp. počínající demencí - to by tam ale byl zřetelný vývoj k horšímu. V každém případě by za ta léta jistě stálo z vaší strany za to nebrat její projevy osobně a nereagovat na ně, popřípadě je zpracovat žertem. Jednak by se vám velice ulevilo, jednak by se možná otupila její motivace, protože vy svými reakcemi zřejmě popisované chování udržujete v chodu.