24. 1. 2013
Bílá místa se pomalu zaplňují
Dobrý den p. profesore,
ve Vašich Listech se dočítám řadu zajímavých reakcí, vysvětlení a podnětů; nicméně si dovolím požádat Vás o reakci k podnětu, který směřuje podle mého názoru k nesprávně užívané terminologii v oblasti psychických problémů: V médiích (včetně Reflexu) čas od času zaznamenávám používání termínů jako je "duševní nemoc, duševní onemocnění...". Ze závěrů 10. revize MKN z r. 1992 (v ČR platná od r. 1994) však vyplývá, že byla zavedena nová terminologie v oblasti duševních poruch a poruch chování, kdy se již neužívá termínu "nemoc" v souvislosti s psychopatologickými projevy. Pojem "nemoc" se používá pouze v případech, je-li známa jednoznačná příčina, průběh a utváření nemoci; u všech psychických poruch však není příčina zcela jasná, předpokládá se podíl-spolupůsobení více příčin (genetických, biologických, fyzikálních, chemických, sociálních...). Děkuji za Váš čas a objasnění nastíněné situace.
Stanislav Zelinka
Máte dobrý postřeh. Přísně vzato by se mělo používat pouze označení „duševní porucha“. V uvedené klasifikaci skutečně najdete kategorie jako „Depresivní porucha“, „Úzkostné poruchy“, „Psychotická porucha“, „Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek“, „Poruchy osobnosti a chování u dospělých“, „Poruchy sexuální preference“ a podobně. Ne všechny poruchy však mají toto označení v názvu, i když se to jaksi předpokládá, např. Schizofrenie či Demence. Podobný problém je i v jiných jazycích. V němčině se zprvu myslelo na Erkrankungen místo Krankheiten, později z toho byly Störungen. V angličtině se místo diseases či illnesses přešlo na disorders (například poruchy nálady, „Mood disorders“), v ruštině je obdobou болезнь, заболевание, расстройство. Tím se Vámi nastíněný problém do jisté míry řeší. To, že se stále používá pojmů duševní nemoc, duševní onemocnění a duševní porucha promiskue, je dáno několika okolnostmi. První je neznalost důvodů k takovémuto názvoslovnému odlišení. Další je určitá lenost, protože provozně v každodenní klinické práci je to dost jedno. V neposlední řadě je to pak různá míra objasnění příčin a vývoje choroby, jež se v některých případech již blíží té, kterou vyžadujeme u nemocí. Příkladem mohou být mentální retardace z různých příčin (chromozomální poruchy, hromadění lipidů, aj.) anebo demence (Alzheimerova, vaskulární aj.). Zde se psychiatrie dostává do podobné situace jako geriatrie či vnitřní lékařství. Psychické poruchy jsou ostatně i při některých infekcích (borelióza, syfilis), i když právě poruchy chování a prožívání u nich jsou nespecifické, tj. vyskytují se i jinde. Navíc od nemocí (Progresivní paralýza) se odlišují „stavy“ (např. sexuální deviace, některé mentální retardace), jež nemají jasný vznik a konec jako třeba chřipka. Takže máte pravdu, má se říkat „duševní poruchy“, ale pokud někdy uslyšíte o nemocech, onemocněních či chorobách, není to úplně špatně už proto, že bílá místa se pomalu zaplňují. Až jednou v nynější podobě zmizí úplně, budeme to zjevně muset všechno přehodnotit.