2. 8. 2012
Lékařská statistika nejsou jednoduché počty
Dobrý den, pane doktore,
na ČT proběhla reportáž, která nás informuje o rapidním nárůstu depresí (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/180764-cechu-s-depresemi-rapidne-pribyva/). Docházíte také k jednoznačnému závěru, že dochází k rapidnímu nárůstu depresí? Nemůže jít třeba o optický klam způsobený dost možná tím, že dnes lidé více vyhledávají péči odborníků (na rozdíl od přechozích dekád, kdy se lidé více styděli navštívit psychiatra)?
Předem děkuji. S pozdravem, P. Svačil
Jelikož podobné dotazy se množí, vraťme se tedy k tomuto tématu navzdory tomu, že zde v různých podobách již zaznělo, naposledy v Rx 21/12. Tvrzení o dramatickém nárůstu prevalence (výskytu v populaci) či incidence (nových případů) depresivní poruchy vycházejí většinou z údajů o rostoucí konzumaci zdravotní péče. Tím se rozumí počet ošetření u psychiatra, délka a počet hospitalizací, spotřeba léků, rostoucí náklady apod., a jen naprosto vzácně z přímého terénního šetření. Tyto ukazatele samy o sobě však skutečný nárůst deprese nemusejí představovat. Počet ošetření i s tím související spotřeba léků mohou být důsledkem destigmatizace psychiatrie (lidé se méně obávají zajít k psychiatrovi), osvěty (vědí, co je deprese, a tak správněji určují „první nálepku“, jež směruje dotyčného k psychiatrovi), dostupnosti péče (například nárůstu počtu ambulantních psychiatrů), způsobu vykazování (kvalita statistik), změny diagnostických kritérií (řada dnes diagnostikovaných depresivních poruch se dříve skrývala pod označením neuróza, asthenie, únavový syndrom, dysthymní porucha osobnosti) a změnou demografických poměrů (prodloužení života vede ke změně proporcí v zastoupení poruch vázaných na věk). Interpretovat toto všechno zjednodušeně jako „nárůst deprese v populaci“ je poněkud zavádějící a je třeba takový postup korigovat pomocnými měřítky. U deprese je takovým měřítkem sebevražednost, jež však, světe div se, v posledních desetiletích naopak soustavně významně klesala. V posledních několika letech opět mírně stoupla, ale nijak dramaticky – je nyní okolo 15/100 tis. obyv./rok, což se stále se stavem z počátku sedmdesátých let (27.1) nedá ani srovnat. Každopádně poslední sledované pětiletí vykazuje vůbec nejnižší sebevražednost v dějinách našich zemí - minimálně od roku 1875, odkdy jsou statistiky. Tyto údaje jednoznačnost tvrzení o nárůstu deprese v populaci značně problematizují, což je dobře.