8. 9. 2011
Svůj názor má, ale nesouhlasí s ním
Pane Höschle,
Asi to není z Vašeho oboru (i když člověk nikdy neví), ale co říkáte sporu „o Bátoru“?
Petr Ostrý, Severní Čechy
To je téma v našich médiích tak provařené, že z něj vyberu jen dva momenty, jež mi v té chvíli přišly nejsměšnější a přitom v komentářích nejzanedbanější. První je už sama skutečnost, že pan ministr se omlouvá za svého úředníka, zatímco ten se šibalsky usmívá pod vousy a vůbec se k tomu nevyjadřuje. Je úžasné, jak ho mají všichni rádi, i vládu by za něj položili, div ne životy. Zázračný mužíček. Celý ten princip je pozoruhodný a mohl by přivést podnikavější spoluobčany k zavedení nové živnosti – profesionální omlouvání. Vy někde něco plácnete, dostanete se do potíží, a já řeknu klídek, nic se neděje, já se za vás omluvím a vy mi zaplatíte úměrně nepříjemnostem a komplikovanosti případu. Vznikli by tak jacísi profesionální omlouvači, snímatelé hříchů. Cosi jako odpustky v kraji neznabohů. Kde co se dnes „outsourcuje“, státní správa si bez spřátelených firem už ani nezapne mikrofon, tak proč by nemohla „outsourcovat“ i omlouvání? Filutové by měli byznys a státní správci by byli z lesa venku, zvednuté prostředníky a z huby žumpu, to by byla úleva!
Druhá podivuhodnost byl povzdech pana ministra, jejž jsem zaslechl v rádiu, že se přece nic moc neděje, něco jiného by bylo, „kdyby se pan Bátora svými názory řídil i ve své práci“ (rozuměj ministerského úředníka). To objasňuje mnohé, neboť dosud jsem se mylně domníval, že bezmyšlenkovitost není hlavní předností státního úředníka. Připomíná mi to anekdotu o chudákovi, kterého vyslýchá komunistická prověrková komise a ptá se ho, co říká závěrům patnáctého sjezdu KSČ. „Souhlasím s nimi“. „A co říkáte projevu soudruha Husáka?“ „Souhlasím s ním.“ A tak to jde dál, až se i soudruh komisař naštve a bouchne do stolu:“Člověče, máte vy vůbec nějaký svůj vlastní názor?“ a chlápek opáčí „jo, mám, ale s ním nesouhlasím“. Jestli ten malý hrdina ještě někde žije, ať se ozve, na ministerstvu má teď šanci!