9. 6. 2011
Dobrý den, pane profesore, mám na Vás dotaz. Nějaký pan Dalík se kdysi přirovnal k Martinu Bormanovi. Premiér Topolánek trousil cosi o noci dlouhých nožů (2005) a v jakési sms citoval pověstnou větu „Es kommt der Tag“(2007). Pan Rath použil Hitlera jako argumentaci v jakési debatě o nezaměstnanosti. MUDr. Kubek tvrdil, že lékaři jsou pod stejným tlakem jako kdysi chartisté. Prezident Klaus nazval onu mediální bublinu kolem pana Bátory malou „hilsneriádou“. Nejsou to výroky pronesené u piva v hospodě, ale veřejná vyjádření osob, které jsou či byly na důležitých postech. Dá se výše uvedené odbýt jen tím, že si „nevidí do huby“ nebo to má příčiny jiné, mnohem hlubší a závažnější? Mě šokuje, s jakou lehkostí se používají historická zla a zvěrstva jako měřítka k tomu, aby se dodalo na vážnosti kdejaké dnešní malichernosti. Předem děkuji za eventuální odpověď a přeji hezký den,
Emanuel Roth, Praha
Příčin zvýšeného výskytu expresivních, emočně nabitých výrazů je nepochybně vícero a ne všechny lze spolehlivě vystopovat. Jednou z nich může být celkový sémantický posun, k jakému v každém jazyce dochází, takže to, co bylo určitým výrazem spolehlivě označováno před padesáti lety, je něco úplně jiného, než co je tímtéž výrazem označováno dnes. Vezměte si třeba výraz „hustý“. Jiný příklad takového posunu naznačuje korespondence mezi Bedřichem Smetanou a Eliškou Krásnohorskou, v níž svorně odsuzují sprostotu mluvy ve Dvořákově opeře Šelma sedlák (‘Bodejž by tě kráva trkla‘ nebo ‘jen už nechytejme lelky‘), jež by se neměla na jevišti tolerovat(!). Oproti dnešku je jiné už samo pojetí „sprostoty“. Co to je proti dnešnímu “fuck” v každé větě. Vnímání ostrosti a přiléhavosti výraziva se s jeho obehraností posouvá a od toho se pak odvíjí potřeba expresivitu stupňovat k dosažení téhož efektu. I Vy jste použil výrazu “mě šokuje…” přes to, že jistě nejste tak hluboce otřesen, že by to vyžadovalo lékařskou péči, regulaci krevního tlaku, úpravu pulsu, antialergickou nebo jinou protišokovou léčbu a intenzivní péči. Šok dnes už považujeme za smrtelně závažný stav už jen my, co jsme studovali medicínu před čtyřiceti lety. Ostatní jsou “šokováni” zleva zprava a nic se neděje. Dalším důvodem je také to, že klidná a věcná argumentace nikoho nezaujme. Chcete-li alespoň trochu vyburcovat posluchačstvo v zájmu své pravdy, musíte ho ohromit, a to jinak než téměř hysterickým výrokem lze jen málokdy. Bez toho totiž Vaše pravda málokoho zajímá, takže zde účel světí prostředky. Abychom si rozuměli: vím, že ve svých obavách o kultivovanost vyjádření mnohých čelních představitelů máte v podstatě pravdu. Já však dodávám, že příčiny toho tkví nejen ve společnosti a její mravnosti, ale zejména v povaze přirozeného jazyka. Navíc dnes každý dělá, co umí, aby zaujal a přesvědčil. A nadnesenými výroky se to daří častěji než klidnou argumentací. Je na každém, aby předvedl, do jaké míry se s tím hodlá smířit. Pro utvoření názoru na to, co se honí v hlavě většině lidí, stačí otevřít jakoukoli neřízenou anonymní internetovou diskusi.