31. 3. 2011
Temper tantrum
Dobrý den,
ráda bych se Vás zeptala, kdy se začne u malých dětí projevovat období vzdoru. Syn dovršil věk jednoho a půl roku a začal se velmi silně vztekat při jakékoliv výtce či radě, ať už je přednesena vlídně, nebo rázně. Nesouhlas projevuje fyzickým násilím. Buď ubližuje sobě (bití hlavou o zeď, kousání do ruky, strkání ruky do krku), nebo nám rodičům (kopání či bití). Tyto stavy se nezřídka projevují také v noci: ve spánku syn kope vzteky nohama a naráží hlavou o zábranu postýlky. S tím souvisí i můj druhý dotaz, zda může strava ovlivňovat povahu a chování. Syn totiž již půl roku odmítá obědy. Nemá nedostatek určitých živin podíl na jeho agresi? Synovy výstupy často hraničí s naší trpělivostí, trestat ho nechceme, snášet to ale také ne. Podotýkám, že v rodině se nestalo nic, co by toto chování mohlo spustit. Děkuji za radu a odpověď. Kamila
Fyzické násilí u malého dítěte je projevem agrese, jež souvisí s vývojovými změnami. Psychoanalytici poukazují na to, že v druhé polovině roku života se objevují zoubky a dítě začíná vokalizovat. To je spojeno se vstupem do „orálně sadistického“ stadia. Další stadium je pak anální, jež je charakterizováno agresivitou a touhou ovládat druhé. A právě do tohoto období spadá i stádium tzv. fyziologického negativismu („ne, ne, ne“). Vznikající konflikty zaplňují svět dítěte úzkostmi a všelijakými strachy z možné újmy sobě nebo rodičům. Mozkové struktury, jež normálně takové emoce tlumí, nejsou u takto malých dětí ještě dozrálé. Dětské agresivní výbuchy (rapty) se označují jako temper tantrum a objevují se zpravidla mezi 2. a 3. rokem při nácviku defekace a dalších návyků, což bývá spojeno s konflikty s rodiči. Tato forma agrese prakticky mizí po čtvrtém roce, ale je nahrazena formami jinými, např. agresivitou odvetnou. Pro Vás je nadějné, že agresivní chování před třetím rokem života pramálo souvisí s tím, jak agresivní (či negativistický) bude dotyčný jedinec později. (Naopak agrese vůči druhým po 3. roce věku má úzký vztah jak k agresivitě, tak i k depresi v adolescenci). Překračuje-li zuřivost a negativismus dítěte únosnou míru, je lépe vždy vyhledat dětského psychiatra. Pomoc je zde nejenom farmakologická, jež může být cílena i na patologické projevy ve spánku, ale i např. krátkodobé fyzické sevření rodičem (s odvráceným obličejem). To je však třeba pobrat s odborníkem. Ten také vyloučí jako příčinu záchvatovitou aktivitu mozku a jiné, vzácnější poruchy.
Potrava sice může mít teoreticky na chování vliv (hypoglykémie či velmi nízký cholesterol mohou zvyšovat agresivitu), ale v případě Vašeho syna bych si tipoval na opačnou kauzalitu: nejí, protože vzdoruje, nikoli naopak.